Právě centrální banky mají lví podíl na poklesu volatility. Garance nízkých a stabilních sazeb zkrotila krátký konec výnosových křivek ve většině vyspělého světa. Stabilnější krátkodobé sazby se současně odráží v nižší rozkolísanosti měnových párů - volatilita na eurodolaru od začátku roku klesá a je na mnohaletých minimech. Na delším konci zase tlumí volatilitu super nízká inflace. Akciové trhy bez větších výprodejů nepřetržitě rostou také proto, že centrální banky (kvůli nízké inflaci) slibují investorům levné peníze na dlouhou dobu.

 Období super-nízké volatility mnoha hráčům na trhu začíná připomínat éru před startem velké finanční krize, kdy trhy opustil strach, a začaly půjčovat ve velkém, aniž by rozlišovaly kvalitu projektů. Peníze dostávala lacino řecká vláda, stejně tak jako nezaměstnaní Američané na hypotéky. V tuto chvíli ale ještě tak daleko nejsme. Alespoň ve vyspělém světě neprovází pokles volatility a strachu nijak výrazný rozjezd úvěrů. Ba naopak, v eurozóně ještě úvěrová zásoba dál padá. Jedno z mála míst, kde levné peníze už mohly stihnout nafouknout škodlivé bubliny, jsou některé rozvíjející se trhy - například v Turecku úvěrová dynamika v posledních letech překonávala v průměru 20 %. Dalším přefouknutým trhem mohou být některé vládní dluhopisy. Je asi těžko představitelné, aby si španělská vláda na trzích půjčovala dlouhodobě levněji než USA.