Po té, co v listopadu i v prosinci snižovala sazby, ponechá v lednu úroky s vysokou pravděpodobností beze změn. S mírnou recesí ECB počítá a svými předešlými kroky tomu již do značné míry přizpůsobila nastavení měnové politiky. Navíc poslední vpřed-hledící indikátory (německé Ifo a PMI) ukazují, že propad eurozóny v prvním kvartále 2012 nemusí zrychlovat. Na místě je tak alespoň určitá pauza a vyčkávání na to, jak se nakonec vyvine dnešní napětí na finančních trzích a jaký bude mít konečný dopad do reálné ekonomiky.

 Trhy právě proto bude víc než sazby zajímat, zda ECB v budoucnu eventuálně začne působit jako věřitel poslední instance i pro národní vlády. Tím by dala svým způsobem ruku do ohně za Itálii a Španělsko a významně by přispěla ke snížení dnešního napětí. Další snížení sazeb již na dnešním zasedání by paradoxně víru v takovou politiku mohlo ještě více podkopat. ECB by trhům vyslala signál, že očekává ještě výraznější propad ekonomiky a pravděpodobně hodlá ponechat Itálii i Španělsko svému osudu. ECB se proto spíše bude snažit konzervativně držet výhledu z poslední prognózy. Současně ale bohužel zůstane dál tvrdě neústupná v otázce větších intervencí na italských a španělských trzích..., a to se trhům líbit nebude. Uvidíme, jak dlouho ji tvrdý postoj vydrží ve světle startujících aukcí italských a španělských dluhopisů na konci tohoto týdne. Nálada není také dobrá na řecké frontě, kde se dostává do patu dohoda se soukromými věřiteli ohledně odepsání 50 % řeckého dluhu. Vidina krachu dohod s Řeckem a rostoucí pravděpodobnost neřízeného bankrotu trhům na klidu jistě také nepřidá.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny