Z Evropy jsou znepokojivé zejména zprávy z Francie, kde se nálada mezi průmyslníky propadla nejrychleji od října 2008 (pád Lehman Brothers). Špatný výsledek zaznamenalo také Německo, a to již při prvním odhadu PMI nastartovalo obavy z přenosu krize z periferií do zdravého jádra eurozóny. Na druhou stranu poslední PMI poměrně výrazně kontrastují s ostatními náladami z Francie (index INSEE) a z Německa (index Ifo), které podávají daleko příznivější obrázek. I tak je ale rozdíl mezi Evropou a Amerikou jasný. V USA se průmyslovým firmám daří - objednávky zůstávají vysoké, roste jejich zásoba i samotná výroba a firmy zrychlují nabírání nových pracovníků. To ostatně potvrzuje i porovnání pracovních trhů. Zatímco v USA v posledních měsících vytrvale klesají nezaměstnaní na úřadech práce, nezaměstnanost v eurozóně se blíží čtrnáctiletým maximům.

 A co na to trhy? Poté co eurozóna stabilizovala napětí na periferiích (akce ECB a druhý balík pro Řecko), žijí investoři spíše lepšími čísly z USA než strachem ze slabého evropského růstu. Po výborném prvním kvartálu (S&P500 +11 %) včera akcie reagovaly pozitivně primárně na americká čísla a  Pravděpodobně tomu tak bude i nadále, protože vliv americké ekonomiky na globální růst je výraznější a v minulosti jsme si prošli obdobími svižného růstu světové ekonomiky a stagnace Evropy - například v letech 2002-2005, kdy Evropa zaostávala za americkým růstem o 1-3 %. Pokud chce eurozóna zastavit na globálních trzích rozběhnuté býky, bude třeba zase trochu rozvířit napětí na periferiích....do řeckých voleb (začátek května) ale zatím není vidět na obzoru žádný větší mrak.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny