V tuto chvíli je tedy řecký stát odkázán na půjčky od vlastních bank a ty zase na pomoc od ECB. Řecké banky budou mít možnost celý balík nakoupených pokladničních poukázek poslat do ECB a dostat za ně v repo-operaci okamžitou hotovost. Navíc po cestě seberou rozdíl mezi repo-sazbou, kterou platí ECB (0,75 %), a výnosem pokladničních poukázek (4-5 %). Kdyby řecké banky nespolupracovaly, řecký stát by hned příští týden nebyl schopen dostát svým závazkům a bankám by penězovod z ECB vyschl (řecké vládní dluhopisy by do zástavy již nikdo nebral). Navíc řecký stát orchestruje kapitálovou pomoc bankovnímu sektoru a management bank s ním musí úzce spolupracovat tak jako tak.

 Více než rostoucí propojení bank a státu bude ale v nadcházejících dnech zajímavé sledovat, jak se Athény dohodnou s Berlínem, Paříží a MMF na přepsání záchranného balíku. Podle Financial Times chce premiér Samaras žádat o dvouleté prodloužení plánovaných úsporných kroků z roku 2014 do roku 2016. To by mělo celkový záchranný balík nafouknout o 20 mld. eur, které ale Athény údajně po nikom nebudou v tuto chvíli požadovat. Chtějí je získat vyšší emisí pokladničních poukázek a odkladem splátky stávající pomoci z roku 2016 do roku 2020. Je otázka, zda Berlínu a především MMF budou měkčí cíle pro primární deficit stačit, protože budou “na papíře” snižovat schopnost Athén vrátit dluh na udržitelnou trajektorii. Citlivé téma pro MMF může být také odklad splátek pomoci, které se dá vnímat jako forma restrukturalizace stávajících dluhů. Rychlou dohodu tak lze očekávat jen s těží. Všichni mezinárodní věřitelé budou chtít také  napřed vidět, jak křehká většina v řeckém parlamentu schválí další balík reforem (začátek září). Do té doby se s ústupky bude šetřit.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny