V dalekém New Yorku se dnes, ve čtvrtek, z mně neznámých důvodů odhodlalo 30 významných ex – bankéřů kát za své hříchy zveřejněním přibližně 80 stránkové zprávy tzv. "Gruppe der 30" (G 30). Zprávu napsali velikáni bankovního světa, jejichž stíny doléhají na každého z nás i po jejich odchodu do zátiší. Jména autorů, Jean-Claude Trichet (EZB), Paul Volcker (Fed), Jacob Frenkel (Bank of Israel), William Rhodes (Citigroup), David Walker (Barclays) a v neposlední řadě i Gerd Häusler (Bayern-LB), abych jmenoval některé, mluví sami za sebe. Zpráva a analýza je veřejně dostupná, proto jí nebudu věnovat tolik času, kolik ho je potřeba na popsání obsahu.

Kání bankovních velikánů formou analýzy příčin krize, která ale ještě nepřišla, protože krize je okamžik rozhodnutí, ať již soudu občanského, nebo lékařského, nebo Posledního soudu, a kání formou doporučení je zajímavé. Pan Trichet & Co si vzpomněli na "Whistleblower", dobré donašeče, kterých je již dnes i v české kotlině víc než dost. Ti mají mít garanci, že se jim nic nestane, když vynesou pravdu na povrch. Kdo jim má dávat garanci, zpráva samozřejmě neříká. Kromě toho mají velké banky mít povinnost nechat pravidelně kontrolovat 200 až 400 top manažerů ze znalosti zásadních standardů a pravidel konání banky. Již to stojí k zamyšlení. K tomu se má přiřadit zprostředkování a vzdělávání v etických otázkách a rotace na pozicích.

Nedodržování standardů a pravidel má být trestně stíháno. Kým a za jakých podmínek, zpráva neříká. Kdo se bude snažit pravidla bankovní hry zlepšit, má být „oslavován.“ A samozřejmě mají mít dozorčí orgány více žen. Jakého typu žen, se ve zprávě nepíše. Bankovní velikáni přiznali, že není možné „regulovat kulturu.“ Proto nelze vytvořit pro všechny banky stejná pravidla. I to je zajímavé. A tady jsem dorazil na velký kamen úrazu. Na něm velikáni napsali, že „znovuzískat důvěru trvá léta, za to stačí moment, jí zničit.“

Pravdu mají bankovní velikáni. To nelze popřít. Jak ale znovuzískat důvěru k bankám, když se v tichu před bankovní bouří, bankéři stále častěji poohlížejí za našimi úsporami. Častější poohlédnutí v tomto směru vedlo doposud vždy ke zvýšení daně z majetku. Poohlédnutí jedním směrem následuje vždy poohlédnutí opačným směrem. A tam je vidět tzv. Bail – in – Instrument. Ten je zakotven téměř v každém evropském zákonodárství. A znamená lidově řečeno povinnost věřitelů se podílet na sanaci (komerční) banky v případě bankrotu.

Ti, kteří mají jmění v akciích a podobných formách, na příklad strukturovaných produktech nebo Exchange-Traded Funds (ETF), by měli vědět, že existuje tzv. proti-riziko. To neznamená nic jiného než vědět, s kým máte čest dělat obchod, a kdo je ten, u kterého máte své konto. Studii kolapsu Lehman Brothers z roku 2008 by měli „bohatí“ věnovat alespoň tolik času, kolik věnují svému tělu ve fitness klubu.