Protože nežijeme v normální době, tj. v době starých zvyků a zlozvyků, ale v době přechodu (kam, sám nevím), podobného tomu obou lidských pohlaví (jak to bude u bezpohlavních osob, nevím), nemůže ani synchronizované zveřejnění knihy světoznámého novináře – občas i lháře, pana Woodwarda nazvané Fear (která vyjde oficiálně za několik dní), překvapit. Proto ani reakce prezidenta Trumpa nepřekvapuje: Článek označil jako zbabělost (gutless) a knihu jako čistý kus básnictví samo sebe diskreditující. Pro nás daleko od prezidenta Trumpa je však důležité potvrzení, že v obou případech nic neodpovídá tolik opěvovanému demokratickému principu checks and balances, bídný text anonymního článku indikuje, že může existovat odpor uvnitř vlády prezidenta Trumpa a kniha, podle zveřejněných úryvků, není nic jiného, než zoufalá pomoc Demokratům v listopadových volbách. Neozpěvovaní hrdinové (unsung heroes) kritizují amoralitu prezidenta s pomocí umocněné amorality spolupracovníka nebo spolupracovnice prezidenta, autora knihy Fear a médií. Zapomínají přitom, že je zcela možný scenář, který jsem zveřejnil ve druhé části Co vše mluví pro válku (2) a myslel jako vtip: If Trump is impeached Pence becomes president. Pence pardons Trump and appoints him Vice-president. Pense resigns. Trump becoms president. And appoints Pence as his Vice-president. Liberal heads explodes.

Za předpokladu, že problém Ukrajina - Doněck - Luhansk zmizí jako levné denní menu z jídelníčku masových medií po vyřešení základního problému mezi USA a Ruskou federací, budeme muset po celou dobu čekání mít obavy a strach, nejenom z průběhu a výsledku konfliktu mezi USA a Ruskou federací, ale i z konfliktu uvnitř EU. V ní totiž dnes (6.9) označil německý ministr vnitra Seehofermigraci jako matku všech politických problémů. Landesverfassungsschutz (zemský úřad pro ochranu ústavy) bude oficiálně prověřovat AfD a jejího představitele Bjoern Hoeckea. Masný průmysl, kuchyně v restauracích a školní jídelny se budou smířovat s mizením vepřového masa na pultech a v jídelníčku. Nikdo z evropských politiků si nedovolí veřejně odpovědět na otázky typu: Jak je možné, že se minoritní cizí víra (u nás) dostala do školy v sekulárním státě? Jak je možné, že civilizovaná země jakou je SRN, ztratila tak rychle schopnost a vůli diskutovat a zaměnila tyto atributy demokracie za pomluvu, ignorování a křik slepic a opic? Křik doprovází před několika dny vydanou knihu autora T. Sarrazina, nazvanou Nepřátelské převzetí. V knize, kterou mám na stole, autor vysvětluje hlavní tézi: Praktikující Islám není kompatibilní se západním konceptem společnosti. Kdo a kdy bude učit Němce opět diskutovat, dnes nevím, představu ale mám.

Za předpokladu, že by se Rusko rozhodlo přiznat Doněck a Luhansk, podobně jako přiznalo Osetii a Abcházii si lze představit, že na zbytku Ukrajiny rychle vzniknou vojenské základny NATO (v co ale nevěřím, protože by to byl další hřebík do rakve jednoty NATO) nebo jednotlivých členských států NATO (což je pravděpodobnější varianta). S ohledem na čas letu raket do Moskvy v délce 2-3 minut a současnou úroveň důvěry a komunikace USA, NATO a EU s RF se taková situace nedá srovnávat s Kubánskou krizí (1962). Obsadit celou Ukrajinu dnes, nedává RF politický, hospodářský ani jiný smysl. Proto platí ministrem Lavrovem opakovaný citátAndreje Gromyko: Lepší deset jednání, než jeden den války. Jak dlouho se ale bude rozhodování v Kremlu řídit obsahem citátu, nevím. Vím, ale že důvěra RF k USA, NATO a EU je nulová, že hospodářsky slabé Rusko vyhrávalo války nad mnohem silnějšími západními protivníky, a že hodnocení čínských zpravodajských zdrojů Haijiang a EastDay, podle kterých Rusko legalizovalo útok na svoji suverenitu svoji nečinností při náhodném nebo testovacím odpálení rakety ze stíhačky NATO v Pobaltí směrem k Rusku, není pravdivé. Minimálně ze současné pozice Ruska. Je ale kvalitní indikací nedůvěry ČLR k vysvětlování případu ze strany NATO. To stačí analytikům.