Próza vypráví o složitém životním příběhu na pozadí historických událostí Ruské revoluce (1905), 1. světové války, Říjnové revoluce (1917), Ruské občanské války a života ruské inteligence. Zfilmované jako dramaticko-romantický velkofilm (v hlavních rolích účinkujících Omar Sharif (Živago) a Julie Christie (Larisa) v roce 1965 britským filmovým režisérem, scenáristou, střihačem a producentem, šestkrát ženatým, David Lean (1908-1991) bylo zakázáno v SSSR podobně jako román.

Dnes, kdy jsem odpovídal na dvě otázky ze Slovenska týkající se působení kancléřky Merkel a jejích šancí na post předsedkyně EK se mi nabídla otázka: Je krásné žít, nebo ne? Odpověď na otázku mi ulehčilavzpomínka na román, jeho filmovou podobu a nezapomenutelnou hudbu Maurice Jarre (1924-2009). Tento francouzský skladatel filmové hudby, byl autorem hudby k mnoha filmům, včetně Lawrence z Arábie, Ryanova dcera (1970) a Cesta do Indie (1984). V roce 1965 Jarre obdržel akademické ocenění za nejlepší hudbu k filmu, Doktor Živago. Obojí se zcela jistě odrazilo i v ekonomice filmu: při rozpočtu 11 milionů USD film utržil 111,7 milionů USD a patří stále mezi deset nejvýdělečnějších snímků všech dob.

Jak se úspěch hudby odrazil v díle českého zpěváka Milana Chladila (1931-1984), nevím. Vím ale, že Krásné je žít, jen břehu tvému blíž, krásné je snít, tam kde ty ráno sníš, já křídla mít, byl bych jak vítr sám, já křídla mít, letím o závod k vám. Byl to doba mládí, kdy jsem k němu běžel jako o závod. Nejenom kvůli Krásné je žít, ale také kvůli, Ta moje Andulinka, … linka, já znám jí od malinka…linka, když jsem s ní s čítankou, chodil před měšťankou. Už kvůli půvabu a ženství, dostal jsem pětku z náboženství, tak to šlo pořád dál, až jsem se toho bál… Dnes se o sebe nebojím, mám ale obavy.

Svěží zprávy z Balkánu napovídají, že tři roky staré výsledky analýzy situace na Balkáně, konkrétně mezi Srbskem a Kosovo, a Balkánem jako celek, se dostávají do stádia realizace. Zmiňuji se o Balkánu, protože je doba dovolených, je to oblast silně vyhledávaná Čechy, oblast, ve které se rozvíjí projekt 16+1, nachází druhé největší zásoby pitné vody v Evropě (v Bosně a Hercegovině) pod kontrolou spojence USA, a probíhající vojenská cvičení Slovanské bratrství 2019. Srbské, Ruské a Běloruské vojenské jednotky v počtu 600 vojáků, více než 50 kusů vojenské techniky a vojenských transportních letadel, mají zcela jistě důvod být připraveny na to nejhorší. Proč?

Za prvé: Vyšetřování nedávného zranění ruského diplomata ve službách OSN, kromě přiznání OSN, že se jedná o protiprávní narušení diplomatické imunity Kosovem, není prakticky uzavřeno. Viníci nebyli (oficiálně) identifikováni a potrestáni, na omluvu není čas, a zdá se, ani rozum, vůle a papír s tužkou. Za druhé: Provokace Kosovských složek pokračují. To vedlo k prohlášení Srbského MZV o hotovosti Srbské armády vstoupit do Kosova, nebude li mezinárodní společenství patřičně reagovat a vyjádření naděje, že Srbsko nebude muset prosit RF o vojenskou pomoc. Za třetí: Zkušenost praví, že doba oslav a jubileí, bývá často i dobou neštěstí. O jakých jubileích přemýšlím?