Zmiňuji se o zákonu, protože jeho projednávání bylo podobně složité jako o zákonu z roku 1918/1919. Zákon dal volební právo ženám, od roku 1948/49 umožňuje zvolení žen do Parlamentu. Dnes nutí nový zákon k rozhodnutí ty, kteří se chtějí dostat do Parlamentu a neví, do které skupiny 13 genderů patří. Musí se totiž rozhodnout, zda budou kandidovat jako muž nebo žena. Rozhodovat o žalobě AfD bude 15. července 2020 Zemský ústavní soud ve Výmaru. V žalobě AfD tvrdí, že zákon rozdělí lid. Jaké by nepadlo rozhodnutí ve Výmaru, poslední slovo v SRN bude mít Spolkový ústavní soud v Karlsruhe. Osobně očekávám pokračování bitvy u ESD pro lidská práva se všemi možnými následky i pro ČR.

Rovnost a rovnoprávnost

Zmiňuji se o problému s paritou žen a mužů, protože ta dnes daleko přesahuje rámec politických institucí. Požadavky na paritu se uhnízdily i v podnikatelské sféře a v mezinárodních institucích, včetně EK. Připomínám co vyplynulo z první výroční zprávy Komise o rovnosti mužů a žen pro jarní zasedání Evropské rady z roku 2004: Ve většině oblastí politik se projevuje výrazné rozlišování mezi muži a ženami, že nerovnost žen a mužů představuje mnohostranný jev, který je nutné řešit prostřednictvím uceleného souboru politických opatření, a že pro splnění cílů stanovených v Lisabonské strategii je zapotřebí zvýšeného úsilí. Tak všeobecně formuluje a (ne) řeší EK téměř všechny problémy.

Příklady otázek vyplývajících z rovnoprávnosti

Nebudu čtenáře zatěžovat komplexním pohledem na situaci parity žen a mužů v ČR, především v kontextu 13 minoritních genderů. Ty se hlásí pravidelně o slovo. Aby jejich hlasivky neonemocněly, dostávají miliony korun a euro na podporu a pracují ve stínu dění ve světě. Nabízím ale několik otázek, se kterými se s pravděpodobností hraničící s jistotou dříve nebo později setkají i české politické strany: 1) Co je důležitější: Rovnost nebo svoboda politických stran, která obsahuje seznam kandidátů? 2) Je rovnost důležitější než svobodná demokratická vůle? 3) Jaké kulturně politické změny jsou potřeba, aby se nerovnost v politické reprezentaci na státní, regionální a komunální úrovni zmenšovala, v ideálním případě nevyskytovala? 4) Jaká je právní situace mezi paritou a přímým mandátem? 

Pro informaci uvádím, že v žádném německém Parlamentu nebylo od roku 1919 dosaženo rovnosti zástupců ženského a mužského pohlaví. V roce 1983 podíl žen v Parlamentu dosáhl 8,7%. Podíl žen se zvyšuje od roku 1987 po zavedení vnitrostranických kvót u strany Zelených a SPD. Po sjednocení Německa se podíl žen vyšplhal v roce 2013 na 36,6%, aby již v roce 2017 se mohl opět snížit na úroveň 30,7%. To odpovídá úrovni roku 1998.  Co se týče politických stran, nejmenší podíl žen vykazuje AfD (11,7 %), největší podíl vykazuje strana Zelených (58%). Připomínám, že zákony o rovnosti zástupců ve volbách, včetně evropských  jsou již přijaty v Belgii, Francii, Řecku, Irsku, Polsku, Portugalsku a Slovinsku. EK si nenechá ujít šanci na otevření problému v rámci plánovaných jednání o novém uspořádání EU a bude zcela jistě požadovat problematiku rovnosti žen a mužů ukotvit.

Parita v mezinárodních organizacích

Dnes máme ve významných mezinárodních organizacích, spoluurčujících náš osud (IMF, ECB, EK apod.) ženy uvedené do vrcholových funkcí většinou nedemokraticky zvolených mužů. Kromě toho existuje minimálně 62 mezinárodních organizací bojujících za práva žen s pomocí peněz daňových poplatníků všech genderových skupin, konferencí a papíru. Ženy ve vrcholových funkcích se ale dostávají do křesla většinově bez skutečné pomoci uvedených organizací. V daném případě mám na mysli SRN a kancléřku Angelu Merkel a EK s její bývalou podřízenou, Ursulu von der Leyen. Pro obě dámy nabízí doba od 1. července 2020 nebývalé možnosti, částečně i osudového charakteru. Co mám na mysli?