Moment setrvačnosti západních demokracií je totiž podobně veliký jako ignorance, neodpovědnost mocenských elit vůči vlastním občanům a nepoučitelnost z historie. Připomínám, že před cca 100 léty se Západ pokusil zadusit mladé Rusko. Výsledkem snahy bylo pro Západ zcela neočekávané zrození SSSR v roce 1924. Po 67 letech se podobně neočekávaně SSSR rozpadl. Dnes, cca 31 let po rozpadu je Ruská federace v situaci kdy kolektivní Západ se snaží ji zadusit. Nebudu podrobněji popisovat možné výsledky takové snahy. Kdo čte příspěvky, sleduje dění a udržuje si zdravý rozum, může si odpovědět sám.

S kaskádou globálních krizí, které vyvolaly v moderní historii tsunami biblického významu je s pravděpodobností hraničící s jistotou možné, že kapitalismus v nám známé podobě bude brzo obětí a bude odstaven do archivu v nově rodících se dvou politických - hospodářských blocích. Zůstane tam, odkud pochází: v USA, v poražené EU a zbytku Evropy. Na jak dlouho? Nevím. Vím ale, že globalizace, která se snažila přesvědčit nás, že změna k lepšímu je možná prostřednictvím obchodu usvědčí sama sebe, že je další z mnoha utopií. Podobně jako EU. Ta se drží cesty k sebezničení jako štěnice, živí se krví hostitele, snícího dnem a nocí o penězích, zábavě a konzumu, kterého napadá v noci a vyhledává ho po čichu.

Ještě do nedávna jsem téměř pravidelně četl zprávy Hospodářského a sociálního výboru z Bruselu. Hledal jsem stopu naděje, protože ta prý umírá poslední. Dnes, kdy Kreml vydal příkaz vládě během týdne organizovat administrativně – právní opatření zabezpečující platby v rublech od všech RF nepřátelských států, v den výročí začátku třetího bombardování Bělehradu během jednoho století (1941, 1944, 1999), odešla symbolicky z pozemského života paní doktorka Madeleine K. Albrightová, 64. ministryně zahraničních věcí USA, první žena, která tento úřad zastávala. Tato aktivní podpůrkyně bombardování Bělehradu se nepoučila nic z jeho předchozích dvou bombardování, německými v roce 1941 a spojeneckými vojsky v roce 1944. Bez ohledu na výsledky třech summitů, pro EK, EU a všechny členské státy přichází v tomto roce v doprovodu ruské intervence na Ukrajině hodina pravdy. Proč?

EK se snaží přinutit ruskou skupinu Gazprom k prodeji svých zásobníků plynu v Německu a dalších členských státech. Komisařka pro energetiku Kadri Simsonová ve středu v Bruselu navrhla nařízení o skladování plynu, které takovou možnost stanoví. Právní předpisy EU vyžadují, aby vnitrostátní orgány v budoucnu kontrolovaly, zda provozovatelé skladovacích zařízení nepředstavují riziko pro bezpečnost dodávek - například proto, že společnosti jsou pod vlivem nepřátelských států. Pokud supervizoři odmítnou provozovateli certifikaci důvěryhodného poskytovatele, musí se vzdát kontroly nad strategicky důležitými sklady. Návrh bruselského zákona dále předepisuje minimální úrovně plnění pro skladovací systémy. Na začátku listopadu musí být sklady plné z 80% a v příštích letech dokonce z 90%.

Z 27 států EU má 18 takové zásobníky. Celkem jich je 160 a SRN disponuje téměř čtvrtinou kapacity EU. Země bez skladovacích zařízení musí skladovat plyn u partnerů v EU, nejméně 15% své roční spotřeby. Vlády mohou finančně podpořit provozovatele, aby nakupovali dostatek plynu. Jinými slovy: Krásný příklad bezmocné svobodné ruky trhu umožňující korupci. Návrh zákona předložený EK musí schválit Evropský parlament a Rada ministrů. To by neměl být problém v uvedených demokratických a politicky korektních institucích. EK doufá, že zákon vstoupí v platnost koncem léta. Poté mají vnitrostátní orgány dohledu 100 dní na to, aby ověřily a osvědčily vlastníky hlavních úložišť. Úředník komise řekl, že Gazprom bude určitě součástí první vlny - kvůli velikosti skladů. Kdo se diví, tomu není pomoci.