Označení islám-fobie nebo islámofobie, jak kdo si přeje, obsahuje dva různé a důležité významy: Stíhání věřících, jako přestupek, a Zkoumání obsahu, jako právo. Mám na mysli přestupek a právo v každém tzv. civilizovaném světě. Píši li o ochraně Muslimů, mám na mysli exces při umlčování ne-muslimů, propagujících rovnoprávnost pohlaví, LBGT, svobodu víry a podobné. Tedy hříchů v islámském pojetí. K těmto hříchům se řadí s naha moderních Muslimů a Arabů žít společně s modernou a v moderně. Islámofobii mohu proto srovnávat s rusofobií v uvedeném výkladu a pojetí Tutčeva (O čem se píše, ale málo (4). To znamená opravdovými adresáty islámofobie jsou moderní Muslimové a Arabové požadující reformu rodinného kódu a podobných regulací, včetně Ramadánu a s ním spojených rituálů. Tito Muslimové a Arabové vlastní potenciál k diskreditaci. Mohou být nazýváni kolaboranty a spolupracovníky bývalých kolonialistů. Ve své podstatě jde o sílu slova a pravdu. Jednu z nich formuloval francouzský spisovatelAlbert Camus (1913 – 1960): Špatně pojmenovat věci znamená zvětšovat neštěstí ve světě.

Jestliže Camus prosazoval, že vzpoura se má stát bojem proti utrpení a zlu, protože v revoltě člověk sám sebe přesahuje a utvrzuje svou existenci, tak se islámofobie řadí do rasistického boje, který nahradil boj třídní a podporuje proces přeměny víry v etnikum. Etnikum jako souhrn jedinců sdílejících společnou etnicitu. To není legrace, již vůbec ne pro Evropu v době nekontrolované migrace. Proč? Ve skutečnosti je představa společného genetického původu příslušníků jednoho etnika zavádějící, především kvůli migraci a míšení různých etnik mezi sebou. Přiřadím li do úvahy návrh OSN týkající se křesťanské-fobie (christianophobie), skutečnost diskriminace křesťanů v mnohých muslimských státech a velkou pravděpodobnost, že křesťanské minority v mnoha státech do roku 2050 zmizí, a v neposlední řadě výsledky Druhého Vatikánského koncilu (1962 – 1965), který pojednával církev v moderním světě, ekumenismus a ve svém výsledku změnil katolickou církev, nabízí se další aktuální a komplexní téma vyzívající k zamyšlení i v době předvolební. Jako jeden z důkazů nutnosti se vážně zabývat naznačeným tématem připomínám 26. červenec 2016. V tento den v Saint-Etienne-du-Rouvray dva muslimové podřízli krk faráři v kostele. Nikdo nemluvil a žádná masová média nepsala o rasistickém útoku, za to ale o religiózní intoleranci a nenávisti.

Tak daleko jsme došli v Evropě, že vražda, nebo pokus o vraždu, vítězí. To nepíši o podílu americké a evropské levice při obhajobě zpátečnického Islámu. Ti, co vše myslitelné ztratili, se lepí na další iluzi: Religie utlačovaných. Tak trefně formuloval francouzský historik a demograf Emmanuel Todd (1951) po útoku na Charlie Hebdo v lednu 2015. Todd vstoupil do širšího povědomí v roce 1976, kdy předpovídal pád sovětského režimu na základě analýzy demografických dat. Nezbývá mi z časových a prostorových důvodů než popřát Islámu a Muslimům, aby se zbavili fobie a filie a dovolili působit Islámu na scéně různých věřících a spiritualit jako rovný s rovným. Problém mého přání je v tom, že víra v Proroka je všemu nadřízená. Proto se mé přání s pravděpodobností hraničící s jistotou, nesplní.