V době kdy pracuji na příspěvku, se nachází jeden z dvou instalovaných pomocníků Rozkolnické církve (jeden americký, jeden kanadský občan!) na pracovní návštěvě v US Department of State. Druhý se stará o formulování požadavků na navrácení teritorií (Smolenska, Rostova, Kubáně, části Brjanské oblasti apod.) a finanční kompenzace. Světe div se!

Kompenzace od doby, kdy se uvedená teritoria stala součástí Ruského státu, tj. od roku 1589. Doma, jenom v peníze věřící prezident Porošenko, který se umí v případě potřeby transformovat i do věřícího v Boha, poslal své slouhy varovat kněze Moskevské patriarchie. V případě odporu je čeká to, co je nemine, a ani prezidenta: Smrt. Ta přijde ke každému, kdo ignoruje, že církevní majetek – podle Porošenko, není ve vlastnictví církve, ale ve vlastnictví státu nebo obce. Prezidentovo tvrzení neodpovídá skutečnosti, ani platným zákonům Ukrajiny. Rozkol v Pravoslavné církvi, včetně církví v české kotlině, je typickým příkladem toho, že věřící a náboženství jsou pouze prostředkem k získání finančních prostředků a udržení moci nad občany. Rozkol v církvi představuje současně další prostředek v nevyhlášené válce proti Ruské federaci. Nebezpečí občanské války na prakticky vylidněné Ukrajině nelze považovat pouze jako vnitřní záležitost Ukrajiny, nebo vztahu Ukrajiny s Ruskou federací, ale jako potenciální nebezpečí pro ČR, SR a EU. V ní žijící milióny Ukrajinců nebudou, s pravděpodobností hraničí s jistotou, mlčky akceptovat střelbu a násilnou smrt svých rodičů a příbuzných, kteří zůstali, nebo museli zůstat doma. To ani tehdy, kdyby se EU rozhodla si vykupovat klid a mír Eurem.

Pátý postřeh se týká migrace a zasedání představitelů členských států EU v Salcburku. Nevím, zda poradci našich rádoby vůdců řekli svým šéfům před diskuzí o migrantech, že v sousedním Švýcarsku jenom několik z 90 tisíc uznaných azylantů – migrantů pracuje. Jak je to možné? Snad příště najdu čas na odpověď, která bude konkrétnější než sdělení ministra Hamáčka o tom, že rezoluce OSN o migrantech nebude závazná. Na otázku, zda problém migrace bude vyřešen nebo bude jenom spravován, nedal ani premiér vševěd, pan Babiš odpověď. Zato jednání o brexitu mi dovolují představit si, že k brexitu s velkou pravděpodobností nedojde. Vítr v plachtách cítí i premiér Babiš. Proto doporučuje nové referendum. K brexitu podle mého nemůže nedojít. Proč? Moderní Sherlock Holmesové již cítí ruskou stopu i v referendu o brexitu. Vydali se na cestu hledání pravdy podobně, jako hledal Mánes v poledne způsob zachycení tetelení (vlnění scény pozorované skrze horký vzduch, ale i vzdálené míhavé světélkování) na sluncem rozpáleném žitném poli. Nehledě na tetelení, v tomto případě ve smyslu fyzického pocitu strachu, vědomě klamou evropskou veřejnost požadavkem na otevřenou hranici s Irskem. Něco podobného by nemělo existovat při výstupu UK z EU. Vždyť EU má posílit ochranu vnější hranice. Ochranu hranic nelze dělat výběrově, podobně jako nelze očekávat, že žena může být jenom částečně těhotná.

Pohled z druhého úhlu indikuje, že případná hranice mezi Irskem a UK by zkomplikovala život pašerákům a zástupcům volného obchodování. Všude přítomná ruská stopa a ruské nebezpečí by tak mohly být oslabeny v době, kdy se Polsko snaží nahradit roli Velké Británie ve spojenectví s USA a podpořit je v boji proti Rusku. Nesmíme také zapomenout krimi na pokračování: Skripal &Co. To poslední uvedlo na scénu modelku-call girl, rodačku z Nižního Novgorodu, Annu Šapirovou a jejího manžela, Brita s pochybnou historií, Alexe Kinga. Manželé, jak se mi jeví, nezvládli nejenom jídlo v restauraci Prezzo, ale i role, které přijali (od koho, a za kolik, nevím, ale mohu si představit) v nekonečném, ale efektivním dehonestování ruských tajných služeb. Nebudu se divit, dojde li k žalobě restaurační sítě Prezzo za zřejmě zinscenované otrávení s následným oficiálním utajením vyšetřování a výsledku v zájmu bezpečnosti Velké Británie. Zcela jistě by ale honorář páru nestačil na zaplacení škody, kterou umí britský soud, jak učí historie, dobře posoudit.