Ve dnech 8. a 9. května oslavujeme vítězství spojenců v čele s Rudou armádou nad německou nacistickou hydrou. Porážka nacistického Německa a fašistické Itálie si vyžádala desítky milionů obětí jak civilních obyvatel, tak vojáků na bojištích. Českoslovenští vojáci bojovali, a to mohu říct zodpovědně, na třech frontách. Východní fronta, kterou můžeme personifikovat s osobou armádního generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody. Dále fronta západní, která je nejviditelněji spojována s československými letci v Anglii, a proto nesmíme zapomenout na další část západní fronty, zejména pozemní jednotky, které bojovaly v Africe pod vedením generála Klapálka. Mohu vzpomenout jednu z nejkrvavějších bitev, a to bitvu u Tobruku. Třetí frontu mohu nazvat tajnou frontou, tam spadá činnost odbojových skupin, které se nacházely na území Československa, respektive Protektorátu Böhmen und Mähren. Největší břemeno civilních a vojenských obětí bylo na straně sovětské armády, kde krvavé stopy jejich vojáků se táhly, obrazně řečeno, od Moskvy až do Berlína.

Bohužel lidé jsou nepoučitelní, zejména jejich válkychtiví vůdcové. Návrat nacismu a fašismu v Evropě má renesanci a nyní je to o to horší, že velmoci mají jaderné zbraně a ti, kteří je nemají, by je za každou cenu mít chtěli. Připadá mi to jako velké jednostranné vychýlení kola rulety. Nechci opakovat, že Češi dělají neustále stejnou chybu, když si myslíme, že nás spasí jakékoliv vojenské dohody, že nám spojenci přijdou na pomoc, což se krásně ukázalo ve francouzsko-československé dohodě, které předcházela známá mnichovská zrada, kdy i Poláci s německými nacisty zabrali Těšínsko.
Nerad bych se stylizoval do role takzvaného experta na všechno a na nic, které můžeme dennodenně vidět v ČT a dalších propagandistických médiích, ale mohu zodpovědně říct, že kdo je připraven na válku, tím nemyslím na kšeftování s různými muničními iniciativami, toho nikdo nezastaví. Dovolím si položit váženému čtenáři otázku, kolik dní vzdorovaly evropské země Hitlerovi? Pro osvěžení paměti, Polsko bylo dobyto za 28 dní, ale za stejných 28 dní byli Němci ve Stalingradu schopni dobýt pouze několik domů. Dánsko vydrželo pouze 1 den a celá Evropa byla pokořena za 3 měsíce. Jen samotný Pavlovův dům se ve Stalingradu vydržel bránit 58 dní. Při obraně Pavlovova domu obránci zabili více Němců, než jich ztratili Němci při dobytí Paříže. Sovětský svaz vydržel čtyři roky a ukončil válku v doupěti nepřítele, kde Německo kapitulovalo.

Mám pocit, že jako Češi máme vzácnou schopnost a tou je umění dělat si nepřátele ve víře nějaké ideologie, jak to máme ve zvyku - ode zdi ke zdi. S tím souvisí tendenční výklad historie podle toho, který režim nám vládne. Proto jsem zastánce toho, aby se události jak válečné, tak události běžného života psaly jako deník podle hesla "co je psáno, to je dáno". V tom nám může být příkladem americký korespondent William Shirer, který popisoval události druhé světové války den po dni. Nevím, zda je v genetické výbavě současného německého kancléře Friedricha Merze, podle jeho rétoriky, vyvolat konflikt s Ruskou federací. Pro zajímavost, Němci odebírají z Ruska suroviny, přičemž jsou spoluvlastníky ruského Gazpromu. Vidím ale jiné nebezpečí, které vyplývá ze slov ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž vyzval velvyslance a další příslušníky diplomatických sborů, aby 9. května opustili Moskvu. Důvod je jednoduchý. Má obavu, že kyjevský režim nedodrží příměří a zaútočí na civilní obyvatelstvo v Moskvě v den vítězství ve Velké vlastenecké válce. V tu chvíli by se asi stalo to, co předpovídají někteří komentátoři, že by Putin mohl během pár minut srovnat se zemí kyjevskou vládní čtvrť.
Závěrem si dovolím citovat významného spisovatele Arnošta Lustiga, který na adresu německých nacistů pronesl: "Když si nacisté nárokovali tisíc let slávy, budou si teď muset odpykat tisíc let hanby."
Zdroje: W. Shirer, historické zdroje, Reuters.