Ve dnech 8. a 9. května oslavujeme vítězství spojenců v čele s Rudou armádou nad německou nacistickou hydrou. Porážka nacistického Německa a fašistické Itálie si vyžádala desítky milionů obětí jak civilních obyvatel, tak vojáků na bojištích. Českoslovenští vojáci bojovali, a to mohu říct zodpovědně, na třech frontách. Východní fronta, kterou můžeme personifikovat s osobou armádního generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody. Dále fronta západní, která je nejviditelněji spojována s československými letci v Anglii, a proto nesmíme zapomenout na další část západní fronty, zejména pozemní jednotky, které bojovaly v Africe pod vedením generála Klapálka. Mohu vzpomenout jednu z nejkrvavějších bitev, a to bitvu u Tobruku. Třetí frontu mohu nazvat tajnou frontou, tam spadá činnost odbojových skupin, které se nacházely na území Československa, respektive Protektorátu Böhmen und Mähren. Největší břemeno civilních a vojenských obětí bylo na straně sovětské armády, kde krvavé stopy jejich vojáků se táhly, obrazně řečeno, od Moskvy až do Berlína.