První rčení představuje potvrzení objektivního vývoje na úrovni společensko - politické a individuální. Sancta simplicitas! - Svatá prostoto! Druhé je návodem k jednání, třetí hovoří o hodnotách. Každé rčení se tedy zabývá jiným problémem. Nic nového pod sluncem, vybízí myslet v kontextu a používat fakta. Ta nemusí být pravdou. Bližší košile než kabát souvisí více s racionalitou než s etikou, a reprezentuje naprosté selhání mechanismů, jež by nás měly přimět neignorovat cíle a zájmy dlouhodobé oproti těm bezprostředním. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše představuje mravní ponaučení, jednu z charakteristik člověka: vlastní zájmy jsou nejbližší. Egoismus.

V kontextu napsaného se nabízejí otázky: 1) Čemu poslouží dehonestující paušalizace předchozího systému a rusofobie, nabývající podoby nenávistně fanatické slepoty, když tzv. demokratický systém plodí neřešitelné protiklady? 2) Co přijde, až dnešní mladá generace dospěje a pochopí, že dopracovat se vlastnímu názoru je sice méně pohodlné než přijmout nabídku sugestivních našeptávačů učení novodobých sekt, ale že je to jeden z mála způsobů, jak se přiblížit pravdě? 3) Co přijde, až mladá generace začne pochybovat, hledat, srovnávat a zohledňovat vlastní zkušenosti? Nebude následovat další překmit kyvadla znovu někam hodně daleko, jen směr pohybu bude jiný a z podstatné části opět protichůdný?