Poslední incidenty, přelet USS Donald Cook stíhačkami SU 24 a přepad amerického výzvědného letadla RC 135 ruským SU 27 dokazují, že přítomnost se neliší od minulosti a budoucnost nevěští žádné zmenšení rizika nepředvídané katastrofy. To i proto, že se vyvíjejí nové technologie zařízení, která pracují a budou stále více pracovat v automatickém režimu. Co mám na mysli?

Za prvé je to skutečnost upomenutá titulkem. TU 160 a TU 95, která patrolují hranici RF, se v minulosti i dnes setkávají s americkými stíhačkami na „dotyk ruky“ a jen malá veřejnost se o tom doví. Je tomu proto, že obě strany mají piloty, kteří vědí, co provokace nebo nešťastná náhoda mohou mít za následky. Proto se nemluví ani o incidentech, které v minulosti zavinili američtí piloti, a kterých je dokumentována celá řada. Kdyby se podobné stalo dnes a vinu nesl ruský pilot, rozhořel by se mezinárodní a propagandistický skandál USA a NATO na celé měsíce. Rusko skandály nepotřebuje, proto je nevyvolává.

Za druhé je skutečností, že dojde – li jednou k opravdovému narušení ruské státní hranice, legrace končí jednoznačnou výzvou k přistání se všemi informacemi získanými během výzvědného letu. Podotýkám se všemi informacemi získanými během letu. Výzvědné lety v mezinárodním vzdušném prostoru nad křižníky, ponorkami a speciálním územím proto dovolují představu vzájemné pomoci. Jejím cílem je snížit riziko konfliktu, vyloučení náhody při současném vyplnění legitimního úkolu rozvědčíka. Zde se připomíná incident s TU-16 z roku 1968. Tenkrát se TU-16 při průletu dotkl hladiny mořských vln, letadlo se zřítilo a pilot zemřel. To byla doba tzv. studené války.