Problém s pozměněným zákonem je podle mého v tom, že se v textu opět mluví pouze o tom, že se obsah komunikace nebude skladovat. Takovéto tvrzení je nepravdivé, a lze předpokládat, že zákonodárce o tom ví. Při práci na zákoně mu slouží odborníci. Já nejsem ani odborník, ani milovník novodobých informačních technologií, spíše naopak a k tomu realista. V konverzaci jsem byl a zůstanu vždy otevřený, protože vím, že s tím málo co vím, nemohu nic změnit, a vyzívat někoho ke změně, není v mém charakteru. Tak o co jde?

Jeden příklad za mnohé. Při kontrole SMS se neskladují jenom data spojení a lokality komunikujících, ale i obsah. Doba skladování dat nehraje při posuzování problému roli. To co platí u internetového Whatsapp, neplatí u SMS. Obsah SMS je vždy skladován ve stejném datovém kontejneru jako všechna signalizační data, která jsou potřebná pro cestu sítí. Následné oddělení dat, je zřejmě technicky složité, prý nemožné. Že tomu tak je, indikuje již dva roky trvající snaha spolkového ochránce dat obdržet od Vodafonu, Telefonica a dalších konkrétní odpověď. Proto nevěřím, že technické „maskování dat“ a zákon vylučují možnost zneužití osobami, pracujících u providerů, a že protest před spolkovým sněmem pomůže pravdě na světlo dne. Mohu si však představit, že ohlášená ústavní žaloba proti novému zákonu ve spojení s nedávným rozsudkem Evropského soudního dvora zvyšuje možnost, aby si ještě větší počet občanů uvědomil realitu, a netratil zbytečně síly na něco, co nemůže ovlivnit. Změna je vždy možná pouze tehdy, změním-li já sám jako první svůj přístup a pohled na věc. Stručně formulováno: Používat nabídky IT pouze jako prostředek k uspokojení opravdové potřeby, ne přání, nebo chtíče, či dokonce své lenosti.