První tiché riziko. V těchto dnech se mnohým jeví, že protivníci prezidenta Asada nemohou zvítězit. Proto jsme mohli slyšet po telefonním rozhovoru prezidenta Trumpa se svým saudskoarabským protějškem o Trumpově vágním přislíbení bezletových zón nad Sýrií, dokonce i nad Jemenem. Jak toho chce, nebo by mohl prezident Trump dosáhnout, není předmětem příspěvku. Za pozornost ale stojí, že myšlenka bezletových zón se líbí tureckému ministru zahraničí, a že jejich posuzování se účastní Velká Británie. V daném případě proto platí: chceš li s vlky (žíti) býti, musíš s nimi výti. Pro EU a ČR tato varianta odpadá. Oba se rozhodly pro koupi přízně u Turecka. Následky takového chování potenciálně zvětšuji sílu tichého rizika pro oba. Ruská vojenská elita si je vědoma následků takového rizika. Určitě nezapomenula mimo jiné na následky bezletových zón v Libyi a jinde.

Druhé tiché riziko představuje bezprostředně po ukončení návštěvy u prezidenta Trumpa, provedená návštěva premiérky May u tureckého prezidenta Erdogana. Nezastavila se v Berlíně, v Bruselu, ani v Paříži. Neznám, na čem všem se domluvila s prezidentem Trumpem a Erdoganem. Nevím ani, zda nejednali například o alternativní vládě v Sýrii. Představit si to ale mohu. Proč? Protože UK a Turecko mohou vytvořit tandem, který se může integrovat do vznikajícího nového vojensko – politického procesu v USA, včetně NATO, a tím procesy ovlivňovat. Proto se prezident Hollande nechal slyšet. Zatímco NATO mlčí, britský HMS Diamond se prověřuje v Černém moři, při ochraně utajovaných manévrů na Ukrajině. Těch se podle The Daily Mail účastní 650 britských vojáků. Dnes vidíme první následky pozornost odpoutávajícího cvičení: Donbas v krvi, Berlín z toho bolí hlava, neveřejné zasedání RB OSN o Donbasu, extrémní zasedání OBSE. Nic dobrého nevidím pro EU, potenciálně ani pro trvale provokované prezidenty Putina a Trumpa. Proč?