Současné západní vzdělávání klade důraz na individuální rozvoj, často opomíjí kritické myšlení, matematiku a historii, včetně základů filozofie, etiky, morálky. Nemluvě o kontextuálním vzdělání. To na Východě má tendenci upřednostňovat memorování, standardizované testování a kolektivistické společenské – civilizační hodnoty, matematiku, fyziku, chemii, biologii a historii.

Lze tvrdit, že západní vzdělání podporuje aktivní učení prostřednictvím často neplodných diskusí (místo skutečného dialogu), projektů a praktických aktivit a učitelé působí spíše jako facilitátoři a průvodci než jako šiřitelé vědění.

Všeobecné východní vzdělání je často více zaměřeno na učitele, klade důraz na memorování, zejména v předmětech jako jsou matematika a přírodní vědy, skupinová harmonie, sociální odpovědnost a respekt k autoritám. Všeobecně proto platí, že západní i východní vzdělávací systémy mají své silné a slabé stránky. Dokazuje to i srovnání s v politickém kontextu nomenklaturní Evropskou školou EU.

Evropské školy jsou oficiální vzdělávací instituce, které jsou společně řízeny vládami členských států Evropské unie. Právně jsou považovány za veřejné instituce zajišťující vzdělávání pro děti pracovníků institucí Evropské unie, pracovníků ze stálých reprezentací a dalších zastoupení. Pro tyto děti a děti učitelů a pracovníků Evropských škol je vzdělávání bezplatné. Na základě smluv a dohod uzavřených s Nejvyšší radou Evropských škol a aby byla demokracie spokojena, může tyto školy navštěvovat několik dětí z města a okolí, kde se nachází Evropská škola nebo v dosahu je nadnárodní společnost. Tyto děti však musí platit školné.