Mé přání k narozeninám je na konci krátkého popisu několika událostí:

1) V(d)ěčný příběh Skripal & Co. 2) Následky regionálních voleb v RF. 3) Výzva prezidenta na mezinárodním fóru k urychlení sankcí proti RF. V(d)ěčný příběh Skripal & Co má ve své podstatě za úkol vychovávat a připravovat západní veřejnost k životu ve strachu z Rusů a ruských bezpečnostních služeb v době zostřující se konfrontace mezi USA – ČLR – RF, jejíž konec je v nedohlednu. Jinými slovy: Až skončí válka. Ta běží a zatahuje do svých sítí EU a NATO. Mimo jiné i doposud ještě nezapočatou výstavbou amerických vojenských infrastruktur v pěti zemích EU, včetně ČR. Jedná se o projekt, o kterém se dnes nepíše, o kterém široká česká veřejnost nic neví, nebo ji projekt nezajímá. Realizace projektu, nebude, podle mého hodnocení podléhat diskuzi v PS ČR a zcela jistě potvrdí mýtus o suverenitě ČR a české zahraniční politiky.

Dalším z prostředků výchovy veřejnosti je bezbřehé zesměšňování ruských bezpečnostních služeb, včetně vojenské rozvědky, na Západě označované jako GRU. Širší západní veřejnost si neuvědomuje, že i ruské bezpečnostní služby mají problémy mezi sebou podobně jako je tomu i jinde ve světě, USA a českou kotlinu nevyjímaje. Málokdo ví, jaký je mezi nimi historický rozdíl v kvalitě disciplíny, trestů, vzdělání a působení. Jenom někteří pozorovatelé si uvědomují, že padouch Skripal, prý v minulosti spolupracující mimo jiné i s českými bezpečnostními službami, byl vyměněn za éry současného premiéra Medveděva. Již proto nelze vyloučit, že V(d)ěčný příběh Skripal & Co může mít i komponentu cílící na zesměšňování nejenom ruských bezpečnostních služeb, ale i oslabování prezidenta Putina zkorumpovanými skupinami v bezpečnostních službách a samotné vládě RF. Uvedené s charakterem padoucha se totiž přibližují křižovatce, na které musí ukázat Západu, že žijí a pracují. Na křižovatce bude na dlouhou dobu rozhodnuto, kterým směrem se bude rozvíjet RF. Proto je na místě se pokusit najít krátkou odpověď na otázku: Jak je možné, že dochází k tak rozsáhlému a neobyčejnému zesměšňování ruských bezpečnostních služeb?

Nemohu tvrdit, že znám odpověď. Již proto, že nikdo z nezúčastněných neví, jakou část ve hře představuje úmysl, provokace, frustrace, nebo opravdová znalost faktů, abych jmenoval několik. Vím ale, že ani doba SSSR nebyla pro mnohé rájem. Ne všichni se měli dobře (podle přání), ne všichni (podle svých schopností) se dostali k moci. Existuje ale kvalitativní rozdíl mezi vládami doby SSSR a vládami RF. Jestliže v době SSSR přece jenom byla vláda a její členové blíže k občanům a jejich problémům, a nikdo nemohl beztrestně převádět ukradené do zahraničí, tak dnes je tomu pořád ještě jinak. Rozdíl představuje pro obyčejného Evropana těžko představitelný, přežívající cynismus vládních struktur a členů vyšší úrovně moci.

Nemůže být pochyb, že současná ruská vláda a Duma přijímají mnohé zákony ve smyslu lobbyistů a (tzv.) oligarchů, i když se někteří z nich snaží přesvědčit veřejnost, že oligarchové zmizeli, že vše má stát pod kontrolou, včetně médií. Nic podobného neexistuje. Každý ruský občan ví, že úředníci na sebe nikdy nezapomínají. Jejich oficiální průměrná mzda 338 tisíc rublů (cca 4.500 Euro měsíčně), ministrů 1 – 2 miliony rublů (až cca 26.500 Euro měsíčně), je daleko vzdálena od průměrné mzdy pracujícího Rusa (od 15 do 40 tisíc rublů, tj. cca 200 až 500 Euro). Politici budou dále mluvit, zloději budou dále krást, profesoři budou psát články do Scopus, slouhové zmizelých oligarchů budou dostávat prémie v milionech USD nebo Euro, protože v menších částkách neumí myslet. Takový je život.