Nemám pochyb o tom, že mnohem povolanější a nejenom rusky mluvící budou ještě mnoho psát a interpretovat vystoupení prezidenta Putina mnohem kvalitněji, než jsem toho sám schopen.

V konečném výsledku očekávám, že bude více kritiky než poznání. V době globalizované hluchoty je totiž nesmírně těžké udržet si naději na dialog a porozumění kategoriím označujícím hlavní téze vystoupení. Je to právě ta hluchota USA a EU, která se projevila již na konci devadesátých let a ještě silněji a okamžitě po vystoupení Putina na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru roku 2007. Nehledě na šum ze všech možných koutů světa, který bylo možno slyšet ještě léta později, je to hluchota, která zavedla Evropu do slepé uličky, na jejímž konci jsou hluboká jezera plná krve, bolesti a strachu, ze všeho možného.

Putin ví velice dobře so je strach, jak ho produkovat, šířit a používat. Proto se rozhodl své vystoupení v OSN udělat konkrétním a měkkým, bez přímého vzbuzování strachu. To mohou někteří sebevědomí zástupci hegemonie a síly nešťastně interpretovat.