Oligarchové se rozhodli nedávat všechna vejce do jednoho koše a pánve po té, co vidí, že nenávist Poláků vůči Ukrajincům roste podobně rychle nebo pomalu, jako snaha běloruské opozice vypovědět ruského velvyslance Michala Babiče z Minsku a šance na přejmenování Astany v Nursultan.

To se nezmiňuji o představitelných následcích odcházení – neodcházení prezidenta Nazarbajeva (z prezidentského křesla do významného křesla předsedy Rady bezpečnosti státu) na bilaterální vztah RK s RF, EAHU, ŠOS a další, přejmenování všech hlavních ulic měst Kazachstánu na ulice Nursultana Nazarbajeva, a vnitropolitickou situaci, abych jmenoval několik příkladů. O pocitech v bruselských štábech EK a NATO před oslavou narozenin (4.4.1949) po vypuštění myšlenky prezidenta Trumpa do světa, týkající se Brazílie jako potenciálního člena NATO, a návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v Itálii, nemluvě.

Myšlenka prezidenta Trumpa a prohlášení brazilského prezidenta Bolsonaro, vykořenit komunistické myšlenky ve světě, představují dárek síti protivníků NATO zvané No To War – No To NATO. Síť byla založena v roce 2008 ve Stuttgartu se zakládající výzvou zvanou Stuttgarter Appell. Cílem výzvy zůstává de-legitimizace NATO. Tenkrát ji podepsalo 650 organizací z více než 30 států světa. Případný vstup Brazílie do NATO by se rovnal konci NATO. Proto není divu, že si vzpomínám na Goethe a jeho citát: Tu zprávu slyším dobře, chybí jenom ta víra! (Die Botschaft hoere ich wohl, allein nur fehlt der Glaube!)