Začněme nejprve Řeckem, které těsně před koncem roku nezvolilo nedůležitého prezidenta a tak má na krku 25. ledna předčasné parlamentní volby. V nich může vyhrát a možná i získat většinu v parlamentu extrémní levicová strana Syriza, která chce zemi u věřitelů zařídit odepsání řeckého vládního dluhu. Vedlejším produktem řeckého defaultu však tentokrát bude i Grexit, tedy opuštění eurozóny. Zajímavé přitom je, že podle víkendového Der Spieglu kancléřka Merkelová a s ní i Německo je údajně na řecký exit z měnové unie připraveno.To je vcelku jasný vzkaz řeckým voličům a hlavně střadatelům. Zjevnou pravdou totiž je, že eurozóna je jak po politické, tak institucionálně-finanční stránce na takovou možnost daleko lépe připravena než v roce 2010.

Pojďme na druhý nosný příběh eurozóny, který je rovněž globálním, a to je deflační historka v měnové unii, která jak ukázaly i víkendové komentáře prezidenta ECB Draghiho povede zřejmě již na konci ledna k dalšímu kolu nestandardní měnové expanze. Podle našeho názoru však v tomto kole ještě zřejmě nepůjde o nákupy vládních dluhopisů, ale "pouze" korporátních.