Údaje z amerického maloobchodu a průmyslu za srpen sice nebyly nijak bombastické, ale trh zjevně usoudil, že dění v Číně nemá na ekonomiku takový vliv a stejně na to může pohlížet i americká centrální banka. Ta, jak víme, dnes začíná své dvoudenní zasedání, na jehož konci bude rozhodnutí, na nějž všichni čekají - tedy to zda Fed po dlouhých devíti letech zvýší úrokové sazby.

Výnos amerického vládního dluhopisu, který samozřejmě velmi těsně reflektuje očekávání pohybu sazeb Fedu, se nyní pohybuje těsně pod hladinou 0,8 %, což je jedna z nejvyšších hodnot mezi vyspělými zeměmi. Shodou okolností výnos českého dvouletého dluhopisu ukazuje podobnou hodnotu, avšak v záporném gardu. Jinak řečeno, to co musí americká vláda platit investorům, tak téměř to musí platit investoři české vládě za to, aby jí mohli půjčit.Tuto anomálii samozřejmě zprostředkovaně odráží fakt, že zahraniční spekulanti sázejí na zpevnění koruny, což ČNB nutí intervenovat a tudíž tisknout miliardy nových korun, které hledají jakýkoliv výnos a tak končí i v absurdně drahých českých vládních dluhopisech.

Ačkoli srovnávat americkou a českou ekonomiku prakticky nemá smysl, tak přece jenom divergence mezi krátkými výnosy vládních dluhopisů, kdy ty americké jdou vzhůru a ty české dále do záporu, nebude a nemůže pokračovat příliš dlouho. USA sice mají před Evropu včetně ČR náskok v hospodářském cyklu, avšak z pohledu inflace jsou na tom Američané plus mínus stejně jako my, což by měly úrokové sazby reflektovat. Jinak řečeno i fundamentálně vzato to na další rozbíhání úrokových sazeb mezi námi a Amerikou není, teď jde jen o to, až nastane zpětný chod, z které strany se výnosy dluhopisů budou k sobě přibližovat rychleji. Tipnuli bychom si, že to bude spíše z té české.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny