V posledním roce svět skoro uvěřil, že v Sýrii už se nic neděje a rostoucí počty obětí přestaly Evropany zajímat. Vypadalo to, jako kdyby se válečná fronta mezi vládou a povstalci zastavila.

Záleží ovšem na tom, která fronta a kterými povstalci. Kromě vládních jednotek prezidenta Asada zde na jeho straně bojuje libanonský Hizballáh, iráčtí šíitští dobrovolníci a íránští specialisté, včetně, možná, ruských poradců.

Této koalici se nejpozději předloni skutečně podařilo zastavit postup povstalců ze Svobodné syrské armády, Výborů místního odporu nebo později Islámského státu.

To se ale nyní začíná měnit. Asadovy jednotky totiž utrpěly několik významných porážek, a to na severu i jihu země.

Na úkor Asada získávala půdu pod nohama zejména Džabhat an-Nusra. Jde o organizaci, která je považována za vojenskou složku Al-Káidy. (I když se zdá, že jejich propojení v posledních měsících je slabší a An Nusra je nyní více závislá na pomoci Kataru.)