Benjamin Netanjahu je přesvědčen, že bude nejúspěšnější a uvolní si ruce pro snazší vládnutí, ale ve skutečnosti možná otevřel cestu pro jiné zájemce, a postaral se tak o předčasný konec své vlastní kariéry.

Netanjahuova kalkulace nemusí být mylná, protože je v průzkumech veřejného mínění u největší části obyvatel stále ještě považován za nejlepšího možného premiéra, s velkým náskokem před předsedou levicové Strany práce.

Také podle předvolebních odhadů by mohla být jeho strana Likud nejúspěšnější a získat 21 mandátů.

Je tu však několik „ale“. Jedno se vztahuje k situaci v jeho vlastní straně. Netanjahu má sice ve světě pověst pravičáka, ale uvnitř Likudu už se v podstatě posunul na levé křídlo. Než vůbec zahájí kampaň, bude muset obhájit své vůdcovství ve vnitrostranickém hlasování, které se uskuteční na přelomu roku.

Netanjahu také hodlá nasadit na stranickou kandidátku nestraníky, oblíbené či respektované izraelskou veřejností, jako je ekonom Šlomo Maoz nebo bývalý basketbalista a poté i politik Tal Brody.