Kongres se dohodl s prezidentem Obamou na tom, jakou úlohu budou mít poslanci při schvalování dohody s Íránem. Tento kompromis je jedním z nejdůležitějších kroků k tomu, aby se jednání nezhroutilo.

Řada kongresmanů totiž nebyla příliš spokojena jak s tím, jakou dohodu americká administrativa s Íránem chystá, tak i s faktem, že Kongres neměl mít v tomto procesu prakticky žádnou úlohu.

Někteří kongresmani, zejména z republikánské strany, proto hrozili, že dohodu smetou ze stolu tím, že neumožní její uplatnění. Týká se to zejména republikánů, ale i části demokratů.

Vycházejí z názoru, že dohoda vlastně Íránu v jeho jaderných ambicích zas tak moc nebrání a že bylo možné dojednat podmínky pro Teherán mnohem přísnější.

Nakonec se podařilo mezi Kapitolem a Bílým domem uzavřít poměrně rychle dohodu, v níž obě strany trochu ustoupily. V atmosféře vypjatého stranictví, která ve Spojených státech v posledních letech panuje, je to velký úspěch.