Jsou-li bez patřičné formální i neformální odezvy konkrétními skutky veřejně a dokonce ostentativně porušována dětská práva úředními osobami, máme indikátor o mimořádném mentálním stavu ve společnosti.

Proč děti?

Zásahy policistů v různých částech naší země se celkově logicky množí – určitě exponenciálněji než sama epidemie. Jen za rok 2020 policisté šetřili podle údajů Policejního prezidia více než milion podezření na přestupky v souvislosti s epidemií! Je náhodou, že máme na očích výstupy, kde figurují děti „odmítačů“? Neměly být ve škole? Ve školce? Pochopitelně nevíme, zda tato kauzalita platila v případech, o kterých je tu řeč (Beroun, Ostrava, Uherské Hradiště). Jisté je ale to, že rodiče jsou nyní se svými dětmi mnohem více, za což nemohou. A také to, že jde o děti, do jejichž práv už se rok zasahuje dosti drasticky zákazem běžné školní docházky.

Už proto bychom je měli šetřit. My jsme ale svědky opačného trendu. Mechanické, metodicky odůvodňované zásahy policie proti rodičům (někdy přidrzlým) s dětmi, které někdo kolemjdoucí natočil a umístil na sociální sítě, představují scény plně srovnatelné s praxí Gestapa. Nejde o počet takovýchto incidentů, jde o to, že představují precedens, o to, že se mohou z nějakého důvodu vůbec stát a dějí se. Zatímco za běžných okolností by vyvolaly absolutní skandál a řešily by je všechny ziskovky i neziskovky, co jich máme. Ne tak ale nyní. Naše společnost je psychicky vyšinutá, nachází se na dohled od válečných krutostí. Právě to incidenty s dětmi indikují.