Je veřejným tajemstvím, že i přes opatrné výroky představitelů Unie i jejích největších členských zemí pokračují přípravy na možnost nedohody s novou, většinově extrémně levicovou či marxistickou vládou Řecka a na tento odchod.

O tom, co v této souvislosti připravuje Evropská centrální banka ve Frankfurtu, se mnoho nehovoří a německá kancléřka Merkelová zní oficiálně stále smířlivě.

To potvrdila i nejnověji po jednání o celní unii v Kanadě, kde vyzvala – už po několikáté – řeckou vládu, aby pokračovala na cestě reforem, a dodala, že země by měla zůstat v eurozóně, což je i jedním z postulátů zahraniční politiky její vlády.

Připomněla pak Aténám, že Unie stojí na dvou pilířích – solidarity a vlastního úsilí členských zemí.

Mezitím ovšem pronesl řecký premiér Tsipras ve sněmovně první důležitý projev, ve kterém nejen odmítl další utahování opasku a podmínky záchranného balíku Unie jeho zemi ve výši 240 milionů eur, ale zároveň požadoval, aby Německo Řecku vyplatilo další stamilionové válečné reparace, kromě těch vyplacených už v roce 1960.