Vítězství UKIPu je o to významnější, že strana výrazně zabodovala i v souběžných volbách do místních samospráv. Nyní, se 24 poslanci ve Štrasburku – oproti 20 labouristickým, 19 konzervativním poslancům a jen jednomu liberálnímu demokratovi – bude moci spolu s podobnými stranami z jiných zemí dělat v Evropském parlamentu mnoho nepříjemností, i když extremistická BNP ve volbách své dva jediné poslance ztratila.  

Britští komentátoři naznačují, že strana UKIP uspěla nejen proto, že vládnoucí strana, nyní konzervativci, bývá vždy uprostřed volebního cyklu nejméně populární a že opoziční labouristé se projevují slaběji, než by za této situace měli. Bylo to prý kvůli celkovému zklamání voličů s neřešením problémů hlavními stranami a jejich volání po zreformování Evropské unie.  

To částečně přiznal dnes ráno i premiér David Cameron, když prohlásil, že „lidé jsou hluboce nespokojení a ztratili iluze ohledně přínosu Unie pro Británii“, zatímco vůdce UKIPu, spokojený Nigel Farage, prohlásil, že je to i kvůli tomu, že hlavní strany nebyly schopné problémy, které voliče znepokojují, ani otevřeně vyslovit, natož řešit.  

Pro voliče UKIPu jde údajně zejména o nepřiměřeně vysoké přistěhovalectví, včetně „gastarbeiterů“ ze střední a východní Evropy – nyní včetně Rumunska a Bulharska – kteří prý berou místním nezaměstnaným šance na nalezení práce a mění kulturní složení obyvatelstva, a také o údajnou nadvládu Evropské unie nad členskými zeměmi.  

V těch požadavcích ohledně reforem Unie se pak sice UKIP příliš neliší od vládní konzervativní strany, i když by raději volil odchod, přestože podle oficiálních statistik podporuje členství v Unii už více než polovina Britů a tři čtvrtiny podnikatelů, kvůli výhodnosti společného trhu.  

Voličům UKIPu prý ovšem posloužily i nové statistiky, podle kterých se za minulý kalendářní rok do Británie přistěhoval další půlmilion osob, mírně více než za rok předchozí, a z toho 249.000 ze zemí mimo Unii – a mnoho z nich do dobrovolně od většinové společnosti separovaných muslimských ghett.  

Z Unie se pak přistěhovalo 201.000 osob, včetně z nových členských zemí, zatímco jen 314.000 osob se z Británie vystěhovalo. Omezení přistěhovalectví by kvůli volnému pohybu osob v Unii připadlo v úvahu pouze u zemí mimo Unii a i tak mlhavý program populistů nemá naději na realizaci.  

Polovina voličů UKIPu navíc v průzkumech tvrdí, že prý stranu volila jako protest a v parlamentních volbách příští rok prý stranu volit nehodlá. Vše tedy nyní bude záležet na vládní koalici i na labouristech, aby voliče UKIPu přetáhli zpět do svých řad.  

Pro teoretiky demokracie pak slabá účast voličů – v Británii pouhá třetina – znamená paradox rostoucí nedemokratičnosti volebního systému a roste podpora uzákonění volební účasti. Třeba podle hesla bývalého prezidenta Kennedyho: „Neptej se, co pro tebe může udělat tvá země, ale co můžeš udělat ty pro ni.“  

Pokud však budou občané Unie volit nezodpovědné populisty a zastánce extrémních řešení, pak nebude demokracie v Evropě bezpečná.