Na druhou stranu se pro alespoň trochu informované členy a příznivce ODS nejedná o velké překvapení. Jakkoli se Pospíšil od svého neúspěchu ve volbě místopředsedů snaží celou situaci obrátit ve smyslu „ošklivá, zkorumpovaná strana mě vyštípala ze svého středu, protože jsem byl poslední spravedlivý“, pravda je jako obvykle jinde.

Styl fungování „všechno na Pospíšila“ možná mohl fungovat v Plzni, kde byli průběžně likvidováni členové s jiným názorem, ale prosadit ho v celé straně prostě nebylo možné, a je to tak správně. Pokud se chce ODS vrátit do politických pater, kde ještě před krátkou dobou pobývala a vymanit se z tekutých písků těsně nad hranicí pro vstup do Poslanecké sněmovny, musí nutně vystupovat jako tým. Jiří Pospíšil se naopak chová (např. hysterickým vystupováním druhý den kongresu) jako fotbalista, který plive po svých spoluhráčích, když se ho trenér rozhodl nechat na jeden zápas na lavičce.