Jenže to je, mírně řečeno, zásadní a velmi nebezpečný omyl. Vladimír Putin za půl druhého desetiletí své autoritářské vlády v Rusku ani jednou neprokázal vůli nezištně spolupracovat se Západem na boji proti islámskému terorismu. Naopak, kdykoli měl tu možnost, v rámci snahy o utužení postsovětské sféry vlivu házel západním státům klacky pod nohy.

Chcete příklady? Afghánistán pod vládou Talibanu byl silnou a relativně bezpečnou základnou pro v té době nejsilnější islámskou teroristickou skupinu Al-Káida. Když na přelomu let 2001 a 2002 americké ozbrojené síly ve spolupráci s místními skupinami nepřátelskými vůči Talibanu islamisty (alespoň dočasně) porazily, Rusko se ještě tvářilo, že USA podporuje (i když spíše slovně než prakticky). Působení spojeneckých vojáků v Afghánistánu však samozřejmě znamenalo i nutnost realizovat i komplikované logistické operace. Pozemní zásobování je v afghánském terénu náročné a s rostoucí aktivitou Talibanu a dalších povstaleckých skupin i nebezpečné. Již v roce 2001 si tedy USA pronajaly za nemalý peníz letecké základny v Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, aby měly kde v relativním bezpečí přistávat transportní letadla (třeba i na cestě s českými vojáky).