Jak jinak než jako absurdní divadlo, v jehož duchu vznikaly Havlovy hry, lze označit fakt, že jeho památku uctívali při různých příležitostech v Liberci a v Praze i ti, kteří jsou více než typickými představiteli toho, proti čemu Václav Havel celý život bojoval. Byl snad Václav Havel tím, kdo věřil v moc klasických stran a stranických sekretariátů, byl tím, kdo schvaloval opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, byl tím, kdo prosazoval politiku založenou na vzájemných obchodech? Asi těžko.

Václav Havel byl myslím naopak tím, kdo podporoval občanské iniciativy a občanskou společnost, právě jako protiváhu moci klasických stran, byl tím, kdo věřil v myšlenku udržitelného rozvoje a kritizoval bezmyšlenkovitý růst a konzumní společnost a koneckonců byl tím, kdo prosazoval na první pohled poněkud nepraktickou, přesto však potřebnou politiku založenou na hodnotách, ne tzv. reálnou politiku, založenou na tom, co je výhodné, možné a přijatelné pro mocné …

Myslím proto, že odkaz Václava Havla kromě vzpomínek a zapálených svíček nejlépe uctíme tak, že se nenecháme otrávit ani zastrašit vládnoucí mocí, že nebudeme žít ve lži a ohýbat záda, že budeme nazývat věci pravými jmény, že se zkrátka budeme učit být svobodnými občany tak jako on a že přijmeme jako nevyhnutelný fakt, že za svobodu je nutné bojovat a někdy také být připraven osobně zaplatit.

Pokud budete přemýšlet, co si v tyto dny přečíst, rád bych vám doporučil známou esej Václava Havla Moc bezmocných, najdete ji například v internetové verzi Knihovny Václava Havla. Ač napsána v roce 1978, obsahuje pasáže, které přesně sedí jak na dnešní Liberec, tak i obecně politickou situaci ve světě. Nemusíte se přitom bát, není to čtení depresivní, ale spíše inspirativní…

Přeji Vám klidné vánoce a úspěšný nový rok 2012.

Jan Korytář, předseda sdružení Čmelák, které již od roku 2006 provozuje tento web a městský zastupitel za Změnu pro Liberec