Klaus opustil funkci prezidenta republiky po vypršení druhého mandátu a Petr Nečas se stal obětí mocenských choutek pana Ištvána. Když se však na tyto události podíváme pečlivěji, zjistíme, že odchod Václava Klause z Hradu a Petra Nečase ze Strakovy akademie zásadně změnil českou zahraniční politiku. A dílo zkázy bylo dokonáno výsledkem předčasných parlamentních voleb.
Stoupenci společné evropské měny mají zelenou. Na Hradě sedí prezident, který je přívržencem eura. Ministr zahraničí je jeden z největší euronadšenců, stejně jako jeho předseda vlády. Na státní kasu dohlíží člověk, pro jehož impérium je euro výhodné (zřejmě kvůli dotacím z Bruselu). A konečně vládní koalici tvoří strany, které tleskají všemu, co Brusel zrovna vymyslí. Eurorealistická opozice (ODS) je oslabena volebním debaklem. Euru tak nic a nikdo nestojí v cestě. Je tedy jen otázkou času, kdy lži o výhodnosti společné evropské měny začnou přinášet své ovoce v podobě slábnutí české nevražitovosti vůči euru.
V posledních dnech se objevila celá řada článků, ve kterých jejich autoři horují za náš vstup do eurozóny. Levicoví politici a novináři (a jejich pevná součást v podobě stoupenců elitářské demokracie) považují Evropskou unii za ráj na zemi. Současná Unie splňuje všechny tajné sny těch, kteří touží po regulaci, centralizaci a omezení svobody jednotlivce. Dnes a denně slyšíme o nutnosti být v “jádru” dění. A dnes a denně slyšíme o výhodách společné evropské měny. Je zajímavé, že ten výčet plusů se za 15 let existence eura nezměnil. V této souvislosti si neodpustím jedovatou poznámku, že zde máme 15 let euro a nikde žádné oslavy či ohlédnutí zpět. To je těch úspěchů eura málo? Nebo že bych jich bylo méně než málo? V každém případě platí, že euro je neúspěšný politický projekt. Ano, euro je politický projekt, na kterém si řada politiků postavila kariéru. Dovedete si představit to zemětřesení, kdyby se euro odpískálo? Zavedené strany v Německu či Francii by musely ze scény. To by byla panečku armáda nezaměstnaných politiků a úředníků. Dokud ale daňový poplatník platí, jedeme dál.
Když potkáte kovaného euroobdivovatele a zeptáte se ho na euro, vychrlí na vás celou řadu plusů, které euro přináší. Mezi opěrné body všech stoupenců společné evropské měny patří vyšší hospodářský růst, vyšší platy, nižší nezaměstnanost a větší vliv na dění v Evropské unii. Je zajímavé, že za 15 let se nic takového v eurozóně nestalo. Proč tedy věřit tomu, že zrovna v případě České republiky se to povede? Jestliže něco zajistí všechna výše uvedená pozitiva, pak je to decentralizace, deregulace, obnova svobody jednotlivce a hlavně návrat ke klasickému kapitalismu. V případě řady členských států eurozóny (zvláště jižního křídla, ale třeba i Francie) musíme tento výčet doplnit o návrat k vlastní měně. V této souvislosti vždy zmiňuji Itálii (protože je zvykem dívat se pouze do Řecka), která pravidelně devalvovala, aby podpořila svou ekonomiku. A rovněž tradičně zopakuji, že se svou měnou to dotáhla do skupiny G7 a s eurem k bankrotu.
Česká republika si musí uvědomit, že euro žádný blahobyt či světlé zítřky nazajistí. Praha je do eurozóny vábena jenom proto, aby při svém vstupu do eurospolku převzala závazky v hodnotě 300 mld. Kč. Tvrdé jádro EU nás tak bude stát 300 mld. Kč. Toto číslo z úst pánů Zaorálků, Roučků, Sobotků, Špidlů, Palatů, Druláků či Teličků nikdy neuslyšíte. A neuslyšíte jej ani z úst soudobého miláčka davů Andreje Babiše. Pan ministr financí se nechal slyšet, že přijetí eura podporuje, ale bez nutnosti platit dluhy jiných. S ohledem na podpis eurovalu je to ze strany pana Babiše populismus a lež v jedné osobě. Uvidíme, kolik lidí mu na to v evropských volbách skočí. Jakmile vstoupíme, platíme. A pokud je to dnes 300 miliard, v době našeho vstupu to bude rozhodně více. Krize v eurozóně neskončila. Krize pokračuje. Jen se o ní už tolik nemluví. Nekončí tak ani transfer peněz se severu na jih.
Nadcházející evropské volby budou velkým testem spokojenosti občanů. V řadě zemí roste podpora skutečně eurorealistických stran. Promyšlená předvolební kampaň může zajistit, že v Evropském parlamentu vznikne skutečná a silná opozice. V našem případě výsledek napoví, zda chceme nebo nechceme euro. Každý hlas pro dnešní parlamentní strany, s vyjímkou ODS, znamená souhlas se zavedením eura a s přesunem dalších pravomocí do Bruselu. Myslím, že nastal čas skutečně se zamyslet a volit dle vlastního rozumu. Není možné, aby evropské volby vyhrály eurooptimistické strany, když naprostá většina voličů odmítá společnou evropskou měnu.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: eportal.parlamentnilisty.cz
