Mám totiž vážné podezření, že pravý význam či smysl svobody a demokracie zná málokdo. Proto jsme velmi často svědky toho, jak ti, kteří svými kroky přispívají k pokřivování svobody a demokracie, jsou považováni za největši bojovníky za svobodu. Z úst těchto lidí mi pak výzva k obraně svobody zní vcelku pokrytecky.
Exministr zahraničí mluvil o tom, že každá generace musí svést zápas o svobodu. Dle Schwarzenberga přícházelo nebezpečí v různých dobách v různých formách. A ne jinak je tomu i dnes. Jenže to, co pan předseda považuje za dnešní nebezpečí, je klasickou formou parlamentní demokracie. Ze Schwarzenbergových slov jasně plyne, že naší současnou svobodu ohrožuje Miloš Zeman. Je to zajímavá úvaha, protože prezident Zeman se nedopustil žádného protiústavního kroku. Jmenování úřednické vlády bylo v danou chvíli jediné možné řešení. Stačí vzpomenout, že to byla právě TOP 09, která otevřela cestu k předčasným volbám a zajistila tak pokračování úřednické vlády. To, že je Rusnokova vláda stále u moci, je výsledkem dlouhých povolebních jednání. Ale i tak se u nás neděje nic, co by ohrožovalo svobodu a podkopávalo parlamentní demokracii. Už několikrát jsem psal, že v parlamentní demokracii je prezident republiky tak silný, jak slabý je parlament. A nesmíme zapomenout na fakt, že přímo zvolený prezident se na svůj mandát dívá jinou optikou než prezident, kterého zvolili poslanci a senátoři. Přímo zvolená hlava státu má potřebu být v opozici vůči ostatním orgánům moci. A nebyla to snad TOP 09, která tak vehementně prosazovala přijetí přímé volby prezidenta? Možná by si měl pan předseda Schwarzenberg nejdříve zamést před vlastním prahem.
Přiznám se, že když lidé jako Karel Schwarzenberg mluví o ochraně svobody a demokracie, mám trochu mrazení v zádech. Považuji za neuvěřitelné, že o svobodě mluví člověk, který si přeje stále těsnější Evropskou unii, přijetí eura bez referenda a posílení Bruselu na úkor národních vlád. Evropská unie se vyznačuje obrovským demokratickým deficitem. Parlamentní volby se pomalu stávají jen prázdnou oslavou demokracie. Pokud budeme i nadále pokračovat v započatém trendu, stanou se z národních vlád správní orgány vykonávající vůli Bruselu. Pak budou mít parlamentní volby stejný význám, jaký měly před listopadem 1989.
Již od Maastrichtu nejde Evropská unie po správné cestě. Negativa společné evropské měny vidíme na každém kroku. Předlužený jih Evropy, který fakticky zbankrotoval. Nulový hospodářský růst celé eurozóny a rekordní nezaměstnanost. Vyjímku tvoří pouze Německo. Zde se není čemu divit, protože euro kopíruje potřeby německého hospodářství. Co je však dobré pro Berlín, není dobré pro Barcelonu či Řím, abychom se stále nezastavovali pouze v Athénách. Zvláště v případě Říma platí, že italská ekonomika byla zvyklá na devalvace liry. Díky vlastní měnové a hospodářské politice se Itálie dopracovala do klubu nejvyspělejších zemí světa označovaných zkratkou G7. Na příkladu Itálie lze dokázat, že co funguje tam, nemusí nutně fungovat jinde. To platí i pro Německo. Ne všichni mohou razit německou cestu. Nevím, kdo přišel na to, že pouze německé recepty jsou ty nejlepší. Evropa dosáhla své vyspělosti díky své rozmanitosti. Čím větší regulace, standardizace a harmonizace, tím delší a větší recese či stagnace.
Karel Schwarzenberg byl našimi médii zvolen za pokračovatele Václava Havla. Pan poslanec je tak dnes předním představitelem stoupenců elitářské demokracie. Zde hledejme knížecí obdiv k Bruselu. Evropská unie je snem každého vyznavače elitářské demokracie. Mocenské centrum je daleko od voličů. A volič samotný má minimum možností cokoliv změnit. Svoboda podle těchto lidí začíná a končí tím, že máme možnost cestovat. To je vše. Nic dalšího netřeba, protože o naše blaho se stará vševědoucí Brusel.
Karel Schwarzenberg volá po obraně svobody. S takto obecně formulovanou větou lze souhlasit. Na rozdíl od pana předsedy TOP 09 však volám po obraně svobody jednotlivce. Na tu se opět zapomíná. Znovu a znovu se vracejí úvahy, že svoboda jednotlivce musí ustoupit zájmům celku. Centralizace nahrazuje decentralizaci. Sociální stát nahrazuje kapitalismus. Slova jako svobodný trh či deregulace jsou považována za sprostá. Mluví se o selhání kapitalismu. Přitom se záměrně zamlčuje, že neselhal kapitalismus, ale sociální stát jako takový. Nebo si snad někdo myslí, že symbolem kapitalismu jsou dluhy, silný stát a regulace? Nic takového neplatí. O selhání kapitalismu mluví hlavně ti, kteří si přeji návrat socialismu.
Nastal čas pro konec naší pasivity. Nestačí jen sedět u piva a nadávat. Nedostačující je i pravidelná návštěva volebních místností. To je málo. Musíme se zajímat o dění kolem sebe. Musíme se aktivně zapojit. A hlavně musíme začít přemýšlet. Výsledek loňských voleb zatím naznačuje, že k myšlení a zodpovědnosti máme velmi daleko. Tak to zkusme letos změnit.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: eportal.parlamentnilisty.cz
