A zvláště pak dorůstající generace je vychovávána v pocitu, že poválečný odsun v roce 1945 byl něco špatného, nespravedlivého a zavrženíhodného. Ostatně i exministr Schwarzenberg v lednu 2013 prohlásil, že prezident Beneš by byl v dnešním světě postaven před válečný soud. Následně se rozběhla vášnivá debata, co všechno Češi Němcům provedli. Ostatně tolik opěvovaný film Habermannův mlýn je toho důkazem. A ve stejném duchu se učí i na našich školách.

Na echo24.cz se dočtete, že poprvé od roku 1945 převažuje většina, která si myslí, že vyhnání Němců bylo nespravedlivé. Podle průzkumu CVVM jde o poměr 38:37. Jedná se o velmi těsný výsledek, ale i ten nám řadu věcí naznačuje. Na tomto výsledku je vidět, jak účelně zapůsobila a působí kampaň, kdy se v souvislosti s poválečným odsunem Němců zmiňuje pouze rok 1945. Mluví se o nepravostech, kterých se Češi na Němcích dopustili. Mluví se o lidských životech. Mluví se o tom, že odsunutí neměli kam jít. Mluví se zabaveném majetku. Ale už se nemluví, co roku 1945 předcházelo.

Bylo to nacistické Německo, které rozpoutalo nejděsivější a nejkrvavější válku v historii lidstva. A to již podruhé v jednom století. Německá touha vládnout Evropě neměla s nikým slitování. Na základě Mnichovské dohody, jejímž podepsáním zradili Britové a Francouzi Československo ve falešné víře, že obětováním středoevropského státu si zachrání vlastní kůži, byla rozbita Československá republika. Republika ztratila přes 41 tisíc kilometrů čtverečních svého území. Na vyklizení pohraničí bylo pouhých 10 dnů. Lidé přišli o podstatnou část svého majetku. Nikdo se nikoho neptal, zda má kam jít, kde bude spát, či co bude jíst.