Roku 1911 sloužil generál Pershing na Filipínách, kde velel vojenské jednotce. Za úkol měl boj proti islámským radikálům, kteří prováděli teroristické a sebevražedné bombové útoky. Vyřešil to šalamounsky.

Nechal zajmout 50 džihádistických radikálů. Nechal je vykopat si hroby a postavil je všechny před popravčí četu. Vysmívali se mu, že jako mučedníci půjdou do nebe. Když však Pershingovi vojáci přivlekli dvě prasata a zabili je, munici popravčí čety vymáchali v prasečí krvi a tuku, tak džíhádisté začali plakat, prosit a křičet hrůzou.

Prase je pro radikální islám ztělesněním hříchu a nečistoty. Něco tak zkaženého, že se ho dokonce obávají i dotknout. A fakt, že v okamžiku smrti jim v těle bude proudit nečistá hříšná krev pro ně znamenal, že dveře do ráje pro ně jsou navěky věků zavřené. 49 jich bylo popraveno a jejich těla byla pohřbena s prasečími vnitřnostmi. Poslední zajatec byl propuštěn, aby popsal ostatním, k čemu došlo.