Přiznávám též bez mučení, že jsem také propadl obavám z toho, že se odkudsi z hlubin 19. století vynořila silná vlna tradičního českého slavjanofilství a rusofilství a že touha přiklonit se k širokému ruskému dubisku po krátké episodě po roce 1989 opět zatemnila mozek tohoto nešťastného národa.
Soudě z reakcí, které dostává člověk na články, to vypadalo, že český národ se rozpomněl na své kořeny v ruských a běloruských bažinách a toto rozpomnění pak vyvolalo zatemnění mozku.
Když jsem přecházel Mánesův most, záměrně jsem nepozdvihl hlavu a nepohlédl ani koutkem oka na hnusnou vilu rusofila Karla Kramáře plnou pokleslé rusofilní estetiky.
Plánoval jsem vyrazit do pražské zoologické zahrady a polít benzinem a zapálit nedávno sem převezené modročervené Jurkovičovy domky, které již delší dobu podezírám z toho, že v nich nocují Nasťa, Marfuša a Ivánek.
Lámal jsem si hlavu: Co se těm Čechům stalo? Je to tím, že se národnímu hrdinovi Jaromíru Jágrovi tak líbilo v Omsku, že přestoupil na pravoslaví? Chtěl jsem se nahý zabalit do americké vlajky a skočit z žižkovské televizní věže.
Též jsem si lámal hlavu otázkou, kde se vzala v tomto národě taková nenávist k Američanům. V zemi trampů, maskáčů a Askalony, v zemi usáren, zelených jeepů a skupiny Greenhorns alias Zelenáči?
A nakonec se ukázalo, že průzkumy měly pravdu. Češi se od roku 1989 vůbec nezměnili a nikam neposunuli.
Proruská je sotva třetina obyvatelstva, ale dokonce i malá část voličů KSČM je ochotná jít někam na ulici něco proti Američanům vykládat a o něco se přít.
S naším členstvím v NATO jsou i mnozí komunisté víceméně smíření a protiamerické hudrání si nechají doma za pec. To vše potvrdil například Jan Hartl v dnešních Lidových novinách.
Takže poučení číslo jedna. Berme všichni průzkumy veřejného mínění, poskytují jistě přesnější odraz než pocity vyzobané ze sociálních sítí a internetových diskusí.
Bylo by dobré, kdyby průzkumy brala vážně nejen vláda, ale i veřejnoprávní média.
Vzhledem k rozložení společenských postojů není napříště žádoucí vyvažovat v debatách způsobem jeden rusofil na jednoho normálního člověka, ale v rámci demokracie spíše v poměru jedna ku čtyřem, tedy jeden abstraktní Vyvadil na čtyři obyčejné lidi s obyčejnými názory.
Poučení číslo dvě s tím souvisí. Neberme plky na sociálních sítích jako odraz reality. Na druhou stranu: děs z národní ostudy vyslal mnohé do ulic a k silnicím i přes mizerné počasí a mnoho z nich také zmobilizovaly právě sociální sítě.
Pokud se politici zdráhali pojmenovat pravým jménem věci související s naším spojenectvím, závazky a obranyschopností, teď už se bát nemusí. Kde veřejné mínění stojí, je vcelku jasné.
Kdo z politiků povede proruské a protiamerické řeči ode dneška nadále, bude podezírán, že v tom má nějaké jiné než populistické zájmy, třeba finanční, obchodní nebo tajnoslužební.
To, že je v otázce ruské agrese a Ukrajiny rozštíplá vládní sociální demokracie, bylo zjevné a viditelné. Takže i v jejich případě se teď vyjeví, kdo šířil ruskou propagandu z populistických důvodů.
Touha být s lidem dnes velí opak, proamericky nadšený premiér Sobotka nakonec dnes vyrazil za populárními americkými vojáky až do Plzně.
A poučení třetí: rusofilové, kteří vás masírují maily a facebookovými vzkazy, jsou z naprosté většiny tzv. trollové, kteří to dělají profesionálně, tedy za peníze. Přejme tajným službám, aby se jim dařilo rozklíčovat vazby mezi tzv. trolly a jejich řídícími důstojníky.
Poučení čtvrté: český národ, když mu hrozí opravdu velká ostuda, tak se dokáže vzpamatovat. To docela potěší, ne? Pravila jedna kolegyně: „Docela mne to překvapilo u národa, který volil Zemana...“
Myslím, že když lidé volili Zemana, nebylo to ani trochu z adorace, byla to převážně protestní volba, lidé volili převážně proti tehdejší vládě a jejím prachmizerným ekonomickým výsledkům. Nezapomínejme, že strana Zemanovci se pak ani nedostala do parlamentu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
