To co přichází potom, je jen „postmoderní kaleidoskop“ – sestavy barevných střípků ze kterých se špatně skládá koalice.

S Bělohradským polemizuje Jiří Pehe, který tvrdí, že to, že se tradiční systém stran rozpadá u nás, neznamená, že se rozpadá v západní Evropě. Naopak v Německu, Británii, Francii či Skandinávii systém kyvadla „lib-lab“ pořád docela dobře a osvědčeně funguje.

Smyslem práce kriticky uvažujícího intelektuála je přece představit tezi, o které se mluví, nikoli beze zbytku dokázaný a logicky vyargumentovaný systém. To se oběma pánům daří, nicméně zde jsou mé skromné připomínky a dodatky.

Bělohradského teze je samozřejmě dána italskou zkušeností. Itálie se právě učí stravovat nesystémové hnutí Roberta Grilla, které samozřejmě narušuje italský vládnoucí systém. Itálie zde má ale i určitou tradici. Taková Liga Severu také nikdy nebyla klasická strana na kyvadle „lib-lab“.

V Německu se zdá situace zcela normální, je však třeba upozornit, že nesystémová euroskeptická strana, která žádá odchod Německa z eurozóny, se právě jen těsně nedostala do parlamentu a to existovala pouze několik měsíců. Všeobecně se bohužel očekává prudký zisk této strany v evropských volbách.