Jedna rovina je Havlův odkaz v rovině lidskoprávní a solidární jeho dědictví či silná stopa v české zahraniční politice.

První rovina této věci je ideologická a reprezentuje ji první náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák. Podle něj třeba skončit s „lidskoprávním atlantismem“ a nahradit ho humanismem či jakýmsi „bratrstvím“, které bude klást důraz na ekologická a sociální práva.

Problém těchto návrhů je nejen v potenciálním střetu s českou ústavou. Pokud vycházíme z pojetí lidských práv v naší ústavní listině práv a svobod, měli bychom totéž sledovat a respektovat i v zahraniční politice. Na ministerstvu zahraničí teď kolují koncepce, kde se škrtá jméno Havel, zůstává pouze Masaryk či Beneš, přidává se Dubček.

Pak je tu rovina věcná a praktická. Lze jistě diskutovat o tom, co je v pojetí lidských či občanských práv ve světě nového, protože vše má nějaký vývoj. Ale budete-li vysvětlovat čínské vládě její zaostávání v zavádění ekologických standardů, pak si jí jistě znepřátelíte mnohem víc, než když si budete stěžovat na zavřeného disidenta.

A třetí rovina je politická. Je sice hezké, že Petr Drulák napsal knihu o bratrství a humanismu, jeho vývody ale nejsou součástí volebního programu ČSSD, ani programu vládního.