Už tehdy bychom ale v teoretické rovině mohli konstatovat, že by bylo jednodušší autoritářský stát do Evropské unie nepřijmout, než ho z ní vyloučit. Už tehdy jsme tušili, že je snazší být tvrdší na toho, kdo je venku a chce dovnitř, než na toho, kdo už uvnitř klubu pohodlně sedí. Přesto bychom asi počítali s tím, že Evropská unie dokáže skrze nejrůznější mechanismy členské státy kultivovat a disciplinovat.

Navíc: například mečiarovské Slovensko nemohlo ani pomyslet na členství v NATO, přestože v Severoatlantické alianci klidně mohlo být autoritářské a polovojensky ovládané Turecko. A když se v Rakousku dostali k moci tamější Svobodní, dostal se náš jižní soused do nepříjemné politické izolace, i když v rámci Evropské unie.

Udělejme si ale malou rekapitulaci toho, co se v posledních letech v Maďarsku – kde nyní opět silně zvítězili Viktor Orbán a jeho Fidesz – například událo a čím se Orbanův režim také vyznačuje.

Jak správně napsal pro agenturu Bloomberg Leonid Beršidskij, Orbán připomíná ruského prezidenta Putina či tureckého premiéra Erdogana. Prosadil ústavní změny, které zakazují sňatky pro homosexuály, a zakotvil v ústavě základní roli křesťanství v maďarské státnosti. Vydává maďarské pasy a volební průkazy etnickým Maďarům žijícím v sousedních státech, srbská a rumunská města důsledně nazývá maďarsky. Ceny energií se snižují vládním dekretem, nová trasa metra se otevře deset dní před volbami.