JAN MAŘENKA se zamýšlí nad tím, zda může být náhoda, že se střílelo na třech různých místech těsně před třemi různými volbami, a klade otázky, které hlavní média a jejich majitelé nikdy nepřipustí.

Poslankyně Coxová patřila k odpůrcům odchodu Británie z Evropské unie. Premiér Cameron a parlamentní strany zastavili kampaň před referendem. Stejně tak učinil i spíše neorganizovaný lidový tábor příznivců vystoupení z EU vedený předsedou strany UKIP a europoslancem Nigelem Faragem a bývalým populárním londýnským starostou z Cameronovy Konzervativní strany Borisem Johnsonem.

Vražda Jo Coxové (strašná jako každý takový čin, kterých jsou každodenně ve světě tisíce) znamená pro establishment totéž, co vlahý déšť po dlouhém období sucha. A nabízí řadu otázek, které je nutno si položit.

V pravou chvíli?

Mladá matka dvou dětí Jo Coxová, typická "sluníčkářská" aktivistka, měla před sebou skvělou politickou kariéru v socialistické straně (Labour Party). Oddaně bojovala za Evropskou unii a její multikulturní ideály. Vášnivé "pochopení pro uprchlíky", které se stalo hlavním tématem kampaně, neznalo bez hranic. Velká Británie se po její smrti ponořila do svého "mourning", tryzny, která nyní dominuje nad vším.

K vraždě došlo v době, kdy podle všech průzkumů veřejného mínění získali jasnou převahu zastánci Brexitu, tedy odchodu Velké Británie z EU. Její načasování bylo z tohoto hlediska přímo "mistrovské". Týden je příliš krátká doba, na napravování škod. Propagátoři Brexitu zůstali zcela paralyzováni. Ze slova Brexit se stalo takřka sprosté slovo - a je velmi pravděpodobné, že to ještě minimálně týden vydrží. Britové jdou k urnám za pár dní - ve čtvrtek 23. června.