Ač se nám mnozí snaží namluvit něco jiného, boj, který v současné době probíhá, není ani tak o svobodě nekuřáků, jako o moci, kterou jsme ochotni přiznat státu.

Zastánci zákazu kouření v restauracích se schovávají za hesla jako „Normální je nekouřit“, a uzurpují si tak právo normovat společnost. Jenže kdo skutečně určuje hranici toho, co je a není normální?

Stát jsme si zřídili proto, aby nám zajišťoval to, co si ve většině případů nedokážeme v plné šíři zajistit sami. Veřejné školství, zdravotnictví, bezpečnost, sociální systém nebo zahraniční politiku.

Ve snaze zvýšit svůj vliv však politici prostřednictvím státu čím dál více zasahují i do našich osobních záležitostí.

Kuřáci mě obtěžují. Na druhou stranu se považuji za svéprávného člověka. Pokud si vyhodnotím, že je pro mě nezapáchající oblečení a vlasy důležitější než posezení s kamarády v zakouřené hospodě, dokážu si prosadit návštěvu hospody nekuřácké.