Každý, kdo se s ním v praxi již někdy setkal, musí potvrdit, že některé jeho paragrafy vyloženě nahrávají vzniku korupce ve vztahu uchazeč a zadavatel. Ministerstva tyto paragrafy tupě plní, úředníkům nic jiného nezbývá. Ministerstvo pro místní rozvoj, které je odpovědné za tento lupičům nahrávající zákon, již několik let nečinně přihlíží a zločinné paragrafy neruší ani neupravuje.

Pro příklad uvedu jeden klasický vzorový případ výběrového řízení.

Písemnou výzvou o předložení nabídky a kvalifikačních předpokladů je osloveno v rámci podlimitního výběrového řízení 5 uchazečů. 3 z nich odpoví, že nemají o zakázku zájem, což svědčí o neschopnosti zadavatele udělat si průzkum trhu a oslovit skutečné potenciální uchazeče, které zájem budou mít. Základním hodnotícím kritériem v této soutěži je nabídková cena. Na otvírání obálek se podle zákona mohou uchazeči účastnit. Tam se uchazeči dozví mimo jiné i nabídkové ceny svých soupeřů a pokud jsou tedy jen 2 i to, kdo z nich může zvítězit. Následuje posuzování nabídek komisí. Pokud nabídky odpovídají zadání, není třeba dalšího vyjasňování, pokračuje se v hodnocení podle hodnotících kritérií. Vítězí ten, kdo má nejnižší cenu. Pokud však komise usoudí, že je třeba dostat od uchazečů vyjasnění nabídky, osloví je, aby do 3 dnů toto vyjasnění dodali. Pokud uchazeči vyjasnění nedodají, jsou vyřazeni a do hodnocení nepostupují. V našem případě je to jednoduchá školní úloha pro toho, kdo má nabídkovou cenu vyšší - vyjasnění záměrně nedodá a nechá se ze soutěže vyřadit. Nemá co ztratit a postupuje systémem, když nemám šanci vyhrát já, nevyhraješ ani ty. Podle § 84 zákona totiž, pokud pro hodnocení zůstane jen jeden uchazeč, musí se výběrové řízení zrušit. Takže nevyhraje ani ten, kdo by měl třeba nejlepší nabídku. Opakovat takové  výběrové řízení nemá smysl, když byly odhaleny nabídkové ceny.

Kde je tady prostor pro korupci?