Jsme prý jediný národ na světě, užívající pro jistý druh brutálního politického násilí speciální termín, jakože korektní, vyznívající tak nějak „odborně“ a tedy dovolující odstup, snad i emoční nezúčastněnost. Nerad bych přátelům ze světa sahal do svědomí, však nonšalantně hovořit o „konečném řešení“ či „světové revoluci“ kde jde o hromadné vraždění, anebo ukázněně držet ústa během vybíjení irských vesničanů, to také není pěkné. Přesto bychom se měli zamyslet.

Bylo nebylo, na Hrad českých králů vloudil se králíček Bobek. Nejen, že byl malý, ale v porovnání s řadou různě otitulovaných mužů, až dosud odtud s různou mírou moudrosti vedoucích národy zemí Koruny české, také sprostý, záludný, malicherný, namyšlený a pomstychtivý. – Jak každý podle tohoto úvodu vidí, následující řádky mají z žánrového a obsahového hlediska povahu ryzí pohádkové fantazie, pracující s literární nadsázkou, a tedy v žádném případě nejsou návodem k násilnému jednání!

Autoři Ústavy České republiky svůj konstituční dokument vytvořili coby vyvážený systém. Možná má tento text z roku 1992 určité nedostatky pohledem dokonalé teorie konstitučního práva, avšak rozhodně zde byly výborně vybalancovány různé prvky státního systému. „Zdrojem moci“ je lid, jenž volí parlament. Poslanci se ze své práce tedy zodpovídají voličům. Parlament zvolí prezidenta, takže ten, i když má výjimečné postavení ve státě, může být kontrolován parlamentem. Soudní systém je nezávislý a smí korigovat (přes Ústavní soud) legislativní „výrobky“ parlamentu, podepisované prezidentem. Máme Senát, který je zde proto, aby hlídal Poslaneckou sněmovnu a její legislativu. Jde o orgán kolektivní, čímž je eliminováno riziko zvůle jednotlivce i rozloženo zatížení. Krásně nám to tu více než dvacet let fungovalo a nikdy jsme nezažili skutečnou ústavní krizi, což je stav, kdy život přinese situaci, jež se nedá řešit podle ústavy, protože buď je v základním zákoně chyba, nebo velká mezera. Nic takového se nám za dobu trvání ČR nestalo! Naše Ústava byla prostě napsaná tak dobře, že zásadní chyby či velké díry neobsahuje! A my, namísto toho, abychom pro autory (jejich jména nejsou stále veřejně známa) uspořádali oslavu a dali jim vyznamenání za mimořádnou kvalitu práce, raději začneme ústavní systém diletantsky upravovat, vnášet sem cizorodé a nesmyslné prvky. Ústavní vepři... a jejich přímá volba prezidenta, zavedená bez rozmyslu a pod mediálním tlakem.

Výsledkem byla příšerná volba příšerného Bobka z příšerných kandidátů a k tomu přiléhající příšerné mediální orgie. Následovalo několik naprosto zbytečných měsíců chaosu na veřejné scéně, tedy přesně to, co sdělovací prostředky chtěly. Masmédia dnes už žádnou společenskou odpovědnost necítí, jen chtějí mít co vysílat. A to nyní měla. „Přímá volba prezidenta“ zavedla dvě konkurenční centra moci, obě odvozená přímo od „zdroje moci“, tj. „lidu“. Nyní máme přímo voliči vybraný parlament a se stejnou mírou legitimity přímo zvolenou osobu prezidenta. Tyto dva mocenské prvky nevyhnutelně vstoupí do konfliktního vztahu, zejména v prvním období, kdy je nutno nastavit zvyklosti a obyčeje, podle nichž se faktický konstituční stav bude nadále „zvykově“ řídit a korigovat.

Někdo říká, že nebýt zvolen právě Bobek, prošlo by všechno hladce. No, neprošlo, spíš by se střety jen rozložily do delšího časového intervalu. Tak jako tak by konflikty časem nastaly, ústavní problémy by trvaly delší čas. Zlý králíček způsobil akceleraci, když do konfrontace vstoupil plnou silou. Netvrdím, že se stalo cosi fatálního, co není v politickém systému řešitelné nebo to náš demokratický řád nedokáže vstřebat. Jsem jen přesvědčen, že takto vytvořené umělé problémy byly zcela zbytečné a jsou plodem legislativního diletantismu a populismu.