Obrázek Benjamina Franklina v tomto konkrétním peněžním provedení náhodného nálezce jistě potěší stejně, jako by to v našem případě dokázala Ema Destinnová. Legrace, filantropie, bláznovství, nebo co to je, trvá prý v americkém městě už nějakou dobu. Nezdá se, že by dárce ve své aktivitě ustával.

Mimochodem, nejedná se tady o Salem v Massachusetts, proslulý čarodějnickými procesy, nýbrž o asi stopadesátitisícové město na západě USA. Je známo mírným a docela příjemným klimatem. Lidem se zde daří (snad) celkem dobře a jistému cvokovi dokonce (snad) výborně, takže si (asi) může dovolit zanechávat spoluobčanům „velikonoční vajíčka“. Tu kdesi v regálu supermarketu, ondy na parkovišti, ve veřejné knihovně a tak podobně.

Hmm, pošuk? Dobroděj? Zajímavé je – introspektivně – jak se člověk vlastně zdráhá takovéhle zprávě uvěřit. Nepřišlo by nám vůbec divné, pokud by si dotyčný neznámý za své peníze koupil třeba Kalašnikov nebo jachtu. Hmm, jachta. To je taková věc, která celý rok parkuje někde v marině, kam se párkrát ročně hrdý a jinak zřejmě velmi zaměstnaný majitel dostaví, vyjede, poraduje a nafotí se, zajede zpět do přístavu a howgh. Víc celkem nic. Mít vlastní loď je ovšem prestižní, v jistých kruzích to patří k bontónu. Připouštím, že námořničení občas někoho také skutečně baví, jenže držet si vlastní koráb je, pravda, asi nejblbější způsob, jak takový šífařský pud uspokojovat. Plavidlo se přece dá najmout, kvůli dvěma třem týdnům v roce nemá smysl tak velkou a drahou věc kupovat, že, to dá rozum. Což ostatně ví – a takhle nějak praktikuje – i dost Čechů. Aji na rybník je lepší člun. Ochranka nafoukne, poplavete, ochranka si zabrodí bahnem, pšouk, bezpečně vypustíte. Je tam čárka!

Cosi uvnitř nás nutí (máme-li na to, pak také bez ohledu na náklady), dělat věci konvenčně, tak jak „se dělají“ a – přiznejme si – často dokonce tak, jak jsou kýmsi propagovány. Oregonský fantom zajisté projevuje značnou vnitřní nezávislost. Je nekonvenční a ještě ho tahle hra vychází celkem dost draho. Ovšem spoluobčané salemští získali zvláštní variantu módní hry na hledání pokémonů, totiž franklinů. Navíc s tou výhodou, že za stodolarovku se toho v Americe dá docela dost pořídit, jste-li skromnějšího založení, jako jistě byla dvojice šťastných bezdomovců či ten klučina na agenturní fotce pod příslušnou zprávou v „USA Today“ a jistě i na jiných serverech anebo v tiskovinách.

Zprávička možná oběhne coby letní vlnka celý svět, ale jistě brzy zapadne. Není dál o čem psát. Z mediálního hlediska je mnohem „výživnější“, pokud se pošuk chová „řádně“, to jest tak, jak by se magoři chovat měli, a je tedy zlý, vražedný až teroristický, zkrátka maximálně hrozivý, ještě k tomu pokud možno aspoň trochu tajemný a nevyzpytatelný a tak dále.