Jan Rychlík: Pittsburská dohoda a Washingtonská deklarace

08.06.2018 10:57 | Zprávy

T. G. Masaryk už od zahájení zahraniční odbojové akce v roce 1914 počítal se spojením českých zemí se Slovenskem. Samotný český stát by byl příliš nestabilní: třetinu jeho obyvatelstva by tvořili Němci a navíc by byl ze všech stran obklíčen německým obyvatelstvem (je třeba mít na paměti, že Horní i Dolní Slezsko bylo tehdy německé, nikoliv polské).

Jan Rychlík: Pittsburská dohoda a Washingtonská deklarace
Foto: Archiv
Popisek: Tomáš Garrigue Masaryk

Slováci v Masarykově koncepci proto tvořili nejen součást jednotného „československého národa“, ale byli také koridorem z německého obklíčení na východ, směrem k Polákům a Rusům. Získání podpory slovenských činitelů bylo pro Masaryka od počátku jednou z priorit. Velký význam přitom přičítal podpoře slovenských komunit v zahraničí. Přistupoval k tomu ještě další důvod: pro Masaryka bylo důležité prezentovat před Dohodou, že jeho politický program má skutečně masovou podporu českého a slovenského obyvatelstva. Z domácího prostředí ale žádné signály v tomto směru dlouho nezaznívaly a ostatně – s ohledem na vyhlášený výjimečný stav a válečné poměry – ani zaznívat nemohly. Tím více se proto Masaryk musel opírat o české a slovenské organizace a kolonie ve Francii, Rusku a zejména v USA.

Slovenští krajané v USA hráli přitom klíčovou úlohu: Slovenská liga v Americe (SLA), střechová organizace amerických Slováků založená r. 1907, se už před válkou živě zajímala o slovenské poměry doma. Roku 1914 podala uherské vládě zvláštní memorandum, žádající zabezpečení práv Slováků, samozřejmě bez jakéhokoliv efektu. Po vypuknutí války byla Slovenská liga ochotna akceptovat myšlenku vytvoření společného česko-slovenského státu. Její představa však byla naprosto odlišná od koncepce T. G. Masaryka, resp. T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika. To, co žádala Slovenská liga v Americe, byl vlastně samo statný slovenský stát, který by se vzdal částí své suverenity. SLA byla ochotna poskytnout Masarykově akci politickou podporu i finanční pomoc, avšak jen v tom případě, bude-li v novém státě zajištěno zvláštní postavení Slovenska. Představa slovenských emigračních činitelů byla zhruba taková, že Československo bude dualistickým státním útvarem po vzoru někdejšího Rakousko-Uherska, tedy nikoliv Československem, ale Česko-Slovenskem. Oba státy by byly víceméně samostatné a byly by spojeny jen nejnutnějšími institucemi, jako jsou ministerstvo zahraničí, obrany, financí apod.

O konkrétní podobě jednala SLA nejprve s nejsilnější českou krajanskou organizací – Českým národním sdružením. Dohoda byla podepsána 22. října 1915 v Clevelandu a měla pět bodů. Bod druhý požadoval „spojenie českého a slovenského národa vo federatívnom zväzku štátov s úplnou národnou autonómiou Slovenska, s vlastným snemom, s vlastnou štátnou správou, úplnou kultúrnou slobodou, teda i s plným právom užívania jazyka slovenského, vlastnou správou finančnou a politickou, so štátnym jazykom slovenským“. V Clevelandské dohodě se poprvé setkáváme s pojmem autonomie. Slovenská liga přitom tento pojem chápala velmi široce. Liga především od počátku odmítala myšlenku, že nový československý stát by měl být prostě obnovením někdejšího českého státu rozšířeného o Slovensko, tedy přesně to, co navrhoval Masaryk ve svém memorandu pro Foreign Office z r. 1915 a co si také představovala naprostá většina českého obyvatelstva. Odpor Slovenské ligy proti této myšlence se projevil mimo jiné i v tom, že její delegát v Paříži Štefan Osuský prosadil změnu názvu zahraniční odbojové organizace. Tou byl Český komitét zahraniční, reorganizovaný v únoru 1916 v Paříži v Českou národní radu. Osuský podmiňoval podporu ze strany Slovenské ligy a svou vlastní účast v národní radě změnou názvu na „Národní radu československou“, čehož také skutečné dosáhl.

V roce 1918 SLA využila Masarykova pobytu v USA k tomu, aby si nechala zvláštní statut Slovenska v příštím státě potvrdit. Ve dnech 30. – 31. května 1918 se v Pittsburghu uskutečnila schůzka SLA s představiteli Českého národního sdružení a zástupci další české organizace – Svazu českých katolíků. Masaryk byl na schůzku pozván jako předseda Československé národní rady. Zde byla uzavřena dohoda, jejíž text vyplynul z diskuse mezi Masarykem a představiteli zúčastněných organizací 30. května 1918. Tento den je také uveden jako datum jejího podpisu, ačkoliv ve skutečnosti byla podepsána až den následující. Text dohody zněl takto:

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Televize bez hlavy

15:57 Zbyněk Fiala: Televize bez hlavy

Rychlý pád generálního ředitele České televize otevírá možnost najít někoho, kdo by lépe rozlišil př…