Já si však nejsem vůbec jistý, zda i v demokratickém systému platí, že špatná vláda je lepší než žádná. Spíše asi ne, ovšem jak kde. Tam, kde vládne demokratická kultura a je pevně zakotvená jak v životě občanů, tak i v počínání politiků, asi nevadí delší pauza mezi vládou starou a tou novou povolební. A je to dané i tím, když ta vláda stará předá zemi vládě nové v solidním stavu.
U nás v Česku však máme zkušenosti jiné. Jak vláda Petra Nečase, tak prezidentská vláda pana Rusnoka si zaslouží označení spíše vlád žádných nebo alespoň špatných. Ta první, vláda Nečasova, vynakládala většinu své energie na udržení se u moci a drobila se od samého počátku. S opozicí se nebavila, plenila kapsy občanů, a nakonec hlasem jednoho soudně stíhaného poslance prosadila proti drtivé vůli většiny občanů stamiliardový dar církvím. Tato vláda plná odpovědnosti a mravnosti dojela na nezvládnutý milostný poměr pana premiéra a jeho tajemnice. Jak stylové. A vláda pana Rusnoka? Ta, jak známo vzešla z mocenského rozmaru pana prezidenta Zemana jako vláda odborníků, z nichž se vyklubali volební kandidáti jeho strany, strany SPOZ. Důvěru nezískala ani ve Sněmovně, ani u voličů. Takže žádná vláda.
O té nové vládě, vzešlé z řádných předčasných voleb, nyní z pověření prezidenta vyjednává šéf vítězné strany Bohuslav Sobotka. Jeho pozice je velice těžká. Tak trochu mi připomíná hrdinu filmu Gladiátor. Ten v jedné části filmu bojuje na život a na smrt s jiným gladiátorem, za zády v klecích však má smečku hladových tygrů čekajících na vypuštění do arény. Tak co asi může Slávek Sobotka dělat? Pokud ustoupí, jeho straničtí tygři jej nemilosrdně rozsápou. Pokud neustoupí, vláda nevznikne. Tak voliči rozdali karty. Hlas lidu, hlas boží. Aby však uspokojil ty pomyslné tygry ve vlastní straně, podstoupil i křížovou cestu k Arcibiskupskému paláci na Hradčanech k jednání o snížení finančních náhrad církvím, lépe řečeno církvi katolické. Jistě dobře ví, že jednou uchopený peníz tato církev už z ruky nepustí, ale co jiného se dá dělat, když straničtí tygři v dočasné ohradě už výhrůžně vrčí.
A bude možná i hůř. Předseda ČSSD bude muset ustupovat, protože volební program ČSSD mířený na vládu sociální demokracie opřenou o komunisty škrtli voliči svojí volbou miliardářského Spasitele v podobě hnutí ANO pana Babiše. Vláda by měla vzniknout co nejdříve, nechce-li naše republika po dvou „nevládách“ propadnout do chaosu a dopracovat se k novým předčasným volbám. Ty by mohly přinést i katastrofu pro klasickou demokratickou stranu ČSSD. Myslím, že toto je základní úloha Bohuslava Sobotky. Považuji proto za malichernosti třeba spory o platbu za lékařský předpis či obsazení šéfa Sněmovny. Vznikne-li, a já věřím, že se to nakonec panu Sobotkovi podaří, nová vláda, bude to asi ta „špatná“ vláda ve smyslu, že neuspokojí většinu voličů a zejména stranické tygry v Lidovém domě. Jak se ale říká, politika je umění možného, takže lepší tato možná špatná vláda než vláda žádná. Bohužel, tak jsme na tom z vůle voličů dvacet čtyři let po listopadu. To je realita.
Tím končím svoje ohlédnutí nad povolebním vyjednáváním
Jan Sajdl
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
