Byli jsme například svědky vytunelování politické strany. Z Věcí veřejných byla vyvedena aktiva, zcela na principu tunelování firem. U firem to chodí tak, že pod původní značkou zbudou dluhy, pod novou značkou se vesele jede dál.
U VV spočívá nová kvalita tunelování v tom, že původní značka byla nejen zaregistrována, jako se to děje u firem, ale potvrdily ji volby: jako značku, pod kterou si voliči něco představovali a rozhodli se pro ni. Nový politický subjekt s názvem „Lidem“ však nikdo nevolil.
Procedura, kterou subjekt vznikl a usedl - zůstal sedět - v parlamentu, je jistě legální. Pravdou ale zůstává, že jsme zažili tunel v přímém přenosu (jako dělostřelecká příprava posloužil soud s politiky Věcí veřejných, který jsme mohli sledovat jako reality show). A mimochodem: rozdílem mezi tím, co je legální, a co je legitimní, argumentoval už český disent na sklonku komunismu.
I někteří z těch, kdo jsou v parlamentu na straně vládní koalice, v soukromých rozhovorech připouštějí, že se stalo něco divného, vznikl „nezvolený politický čas“. A vzhledem k rychlosti, s jakou se poměry mění, se dokáže vymstít leckterý z detailů, nad kterým jsme ve víru kauz jen mávli rukou.
K dalším věcem. Slovo kmotr se u nás vžilo jako něco téměř mazlivého. Známý kmotr Mrázek jako by byl příbuzným oblíbeného Mrazíka. Mafie ve smyslu sicilském či chicagském u nás není doma, termín kmotr pochází nejspíš z oblíbeného románu a filmu z mafiánského prostředí. Bylo by každopádně lepší nahradit označení kmotr vhodnějším oligarchou.
Oligarchie pochází ze dvou řeckých slov, označujících vládu mocné menšiny. Zatímco kmotr je úspěšným zločincem, na kterého jednou možná dojde, oligarcha je představitel špatného ekonomicko-politického systému.
Příběh Davida Ratha opět posunuje hranice možného. Nositel dvou významných volených funkcí, který se ve vzkazu z vězení připodobnil k Julii Tymošenkové, u sebe nesl zřejmě ukradené peníze, které jsou ve svém množství výsměchem průměrnému platu - a nikde nechybí. Vzkaz společnosti je jasný. Když se stanete členem oligarchického systému, vznikne z vás jiný člověk. Zjednáte si přístup k penězům, které nebudou nikde chybět. Jen si musíte dávat pozor.
David Rath se v příběhu oligarchizace České republiky jeví jako naparovačný patlal, pro kterého pokušení bylo příliš velké a pozor si nedával. Rath do oligarchického systému nepatřil, na to byl příliš rozevlátý. V tom je možné vidět jeden z důvodů, proč padl. Okresního císaře v oligarchii nikdo nepotřebuje.
Evropské peníze, o nichž se v Rathově případu mluví, byly historicky viděno druhým pokusem o rozvojovou injekci. První, poválečný Marshallův plán, nám zakázal Stalin. Druhý pokus, evropské strukturální fondy, se zdá být školou místní zlodějiny.
Na západě od nás se běžně a s důrazem mluví o integritě politiků. Je hlavním měřítkem toho, zda se jedná o politiky, ne o loutky. Máme-li vyvodit obecnou zkušenost z nesnesitelné lehkosti kradení, kterou u nás umožnily evropské peníze, měli bychom mít integritu politiků na paměti ve všech nastávajících volbách. Nenechat se mást žitím od kauzy ke kauze.
Politika má k dispozici hrací prostor, který může čelit oligarchii. Připadá mi, že v ODS a v sociální demokracii existuje proud, který oligarchizaci České republiky čelit chce. Hlavním tématem nastávající řady voleb bude, aby se tento proud stal zjevným, voliči ho rozpoznali, a místo loutek si zvolili osobnosti s vnitřní integritou.
Až půjdeme k volbám, klaďme si otázku, zda kandidátky a kandidáti budou oligarchům poslušní nebo ne. Je to otázka momentálně nejdůležitější, a demokracie dává prostor k tomu, abychom si ji před volební urnou vážně položili. Stoupající preference komunistů ukazují, že si nejdůležitější otázku lidé pokládají, ale odpovídají na ni špatně.
Současnou šlamastyku nelze řešit revolucí, ale jen tím, že naplníme demokracii, kterou na papíře máme.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
