Pochodovali jsme (já ve čtyřicetiletých, Kavkazem a Alpami osvědčených pohorkách, když se rozpadly, tak ve vypůjčených sandálech a nakonec v plastikových bačkorách od Vietnamců) po značených stezkách, mnohdy už vybetonovaných a vyasfaltovaných, aby vyhovovaly především pohodlí houfů cyklistů na elektrokolech. Dávné čundráky a trampy jsme nepotkávali (sotva deset za celou dobu!).

Staré turistické stezky dnes často končí na nově umístěných zákazech vstupu na soukromý pozemek, před novostavbou přepychové vily jsou ze širokých a léty vyšlapaných a vyježděných kolejí náhle převedeny oklikou na neprošlapané pěšinky do lesa, aby chodci náhodou nenarušili klid beztak nepřítomných majitelů.

Kdysi jsme se na Jizerkách procházeli pod korunami stoletých smrků, jedlí, dubů, buků ap., později jsme lyžovali na stejném místě pouze na vyrubaných holých pláních, nyní nás již opět obklopoval les mladých stromů, jejichž vršky však začínají nebezpečně rezavět. Mýtiny a paseky se viditelně rozšiřují také v Krkonoších, jak dlouho nám smrky ještě vydrží?