Jan Příbaň: Do doby, než jsme se setkali na loňské oslavě našich narozenin v Českém Krumlově, jsem netušil, že naši skupinu Státní bezpečnost vedla pod termínem ideodiverzní centrum DIALOGY. Při té příležitosti jsem se také dozvěděl, že tě chtěla StB v roce 1982 nechat unést a internovat v některém z palestinských táborů „při bezpodmínečném zachování života a zdraví“. To jest někde „na výsluní“, což, jak tě znám, neodpovídá tvým zvyklostem.

Jan Tesař: Nevím, zda bych tam byl na slunci nebo někde v chlívku, ale nepochybné je, že StB už zachovávala jisté meze – nakonec se nekonal ani ten únos. Každý z vězňů 70. let musí uznat změnu v chování celého represivního aparátu diktatury – v porovnání s jejich zběsilostí v letech padesátých. Takže zde můžeme konstatovat, ne-li nic jiného, přinejmenším pokrok k větší civilizovanosti. A co víc, musím připomenout, že dokument, který o tom pojednává, našel a přátelsky mně poslal kolega Karel Sieber, což je jasný pokrok co do fér vztahů „na pracovišti“ – ti někdejší mladí byli naučeni, že z mých prací je možno opisovat, ale mé jméno se nikde nesmí objevit. Takže už vlastně zbývá jen vyslovit politování nad nešťastnou zaslepeností některých těch palestinských vůdců, kteří se podíleli na komplotech s Husákovým režimem. To je ovšem sto padesát let starý problém všech revolučních hnutí – cíl a prostředky: Všechno je dovoleno v zápase o spravedlivý cíl?

Proč jen sto padesát let? Zůstaneme-li na palestinském území, je to přece už Pilátův problém: A propustí Barabáše, když si to lid žádá!

Máš pravdu, biblický Barabáš byl takřka prototyp teroristy, řekněme například kurdského… Ale já bych to přece jen porovnal: Tamní lid se vzorně ztotožňuje s dopadeným bojovníkem. Já bohužel znám z našich dějin mnoho takových situací, kdy se lid mnohem méně ztotožňuje s těmi, kdo za něj bojovali, případně stali se obětí pronásledování ze strany nepřítele. Tak například, jak dalece se protektorátní tzv. vláda, povolené organizace a vůbec veřejnost solidarizovaly se studenty z kolejí, kteří byli hromadně odvezeni do koncentráků? A ten odboj… V létě 1945 nestačil v zemi papír k sepsání všech odbojových zásluh, ale rok předtím nebylo možné nalézt na území hlavního města, s jeho průmyslovými zónami, jediný úkryt pro jedinou skupinku městské gerily, jaké byly ve velkých městech jiných okupovaných zemí. A kolik bylo potom v celém Československu podporovatelů nezávislé organizace s tak čistým a srozumitelným programem jako VONS? Řečeno zkrátka a tvrdě: Je vůbec možný samostatný a prosperující stát tam, kde není dost silný elementární pocit společenské solidarity? Kdyby mělo být v Čechii někdy něco podle mé chuti, určitě bych nevyhlašoval zákony o protiprávnosti minulých režimů, ale zato bych po vítězství inspiroval veřejnou debatu v duchu naznačených problémů.

V loňském roce tento list uveřejnil s tebou rozhovor a mrzelo mne, že tam tehdy tyto myšlenky chyběly.