Děvčata převážně z Ukrajiny mají ostatně novinářům co nabídnout. Odhalená ňadra a sdělení psaná na holé tělo umí upoutat pozornost sdělovacích prostředků. Navíc, když zpravidla následuje potyčka se strážci pořádku, zmítání polonahých těl a výkřiky dívek, kterým je „ubližováno“. To se samozřejmě v dnešním mediálním světě nosí. Více než logický argument. Své sehrává i zpravidla zajímavé místo, Vatikán je pro polonahou slečnu jistě skvělé pódium, podobně jako mediálně pokrývaná událost, třeba setkání elit v Davosu. Konečně i témata, na která polosvlečené děvy upozorňují, budí z těch či oněch důvodů pozornost sdělovacích prostředků – autoritářská vláda Lukašenka, tyranie Saakašviliho, kritika Putina, obchod s bílým masem na Ukrajině …

Je ovšem určitou otázkou, zda vystoupení ve Vatikánu je jen jedno z řady dobře mediálně připravených představení. Nebo jestli tým v pozadí Femen, o němž není třeba pochybovat, nechce cílevědoměji skandalizovat křesťanství. Zda se z Femen nestala antikřesťanská bojůvka. Aktivistky z Femen, budiž, říkejme jim tak, mají totiž za za sebou již nejen akci na kyjevském letišti, kdy patriarchovi Kirillovi z blízkosti představovali odhalená ňadra. Mnohem horší a pro Femen diskreditující bylo, když hlava skupiny Inna Ševčenková v Kyjevě motorovou pilou podřízla kříž a žádala, aby tak dopadly i další kříže na Ukrajině a v Rusku. Zřejmě již příliš sebevědomá mladá dáma ovšem poslala k zemi kříž, který nedaleko budovy bývalého NKVD vztyčili na památku obětí komunistického teroru 30. let minulého století.

Dost zdiskreditovaná vůdkyně Femen nakonec z Ukrajiny prchla do Francie. Prý za dramatických okolností, pronásledována tajnou policií, unikla zatčení. Nakonec v Paříži žije s uděleným politickým azylem. Do problémů s církví se však hnutí dostalo i v místě svého nového působení. Na počátku roku 2013 totiž dívky z Femen v katedrále Notre-Dame „slavily“ abdikaci papeže Benedikta XVI. Ještě dříve než zasáhli ochránci, dostaly potom vyčiněno od náhodných turistů, kteří jejich chování, pokřik i nahotu považovali za znesvěcení chrámu. Nahotinky provolávaly „Nechceme papeže“ nebo „Věříme v gaye“. Je to jistě jejich právo. Musí tak ale smýšlet všichni, kterým to Femen chtějí vnutit svými akcemi?

Femen dlouho zachovávaly jistou úroveň svých „protestů“, byly také upravené, žádné špindíry. V tom byly zcela jiné než některé členky ruské skupiny Vojna, které "politické protesty" vedly veřejnou souloží. V případě pozdější ideologické tváře Pussy Riot Naděždy Tolokonnikovové několik dnů před porodem. Pussy Riot i Vojna, často zmiňované s Femen společně, dělilo několik cenových skupin restauračního zařízení. Avšak i u Femen se objevily více než kontroverzní prvky protestů, které jejich aktivitám v minulosti byly cizí. Otázkou je, proč najednou v rámci akce dívky močí na veřejnosti. Co je na takovémto chování aktivistického a feministického? Nebo je to snad snaha o umělecký projev hodný udělení nějaké ceny? Možná ji nakonec Inna Ševčenková a její souputnice dostanou.

Může to být nějaká cena za systematické útoky na křesťanské církve a hodnoty křesťanství. Jak to ale vysvětlit v dnešní Evropě, která stokrát opakuje, že je založena na křesťansko-židovských základech? Proč Femen útočí na základy této Evropy? Jistě, nebýt mediální podpory akcí těchto výtržnic, v zásadě by se nic nedělo. Ale ony tu podporu mají. Na rozdíl od tisíců slušných mladých dívek, které na internetu činnost Femen odmítají a nechtějí, aby Ševčenková jako údajná feministka mluvila jejich jménem.

Publikováno se souhlasem vydavatele